Umenie plakať

„Teta Didde mluví o nemoci a má problémy se žvýkáním. Je to nechutný. Máma po ní šálky a talířky vyvařuje ve velkém hrnci. Nechceme něco chytit.“ Člověk by měl skoro chuť označit Umění plakat za tragikomedii, avšak nebylo by to úplně přesné. Práce s humorem je tu totiž docela nezvyklá. Film je silným dramatem, ale přesto je tu nemálo vážných situací odlehčených něčím zábavným, třeba jen detailem. Například takový pohřeb, na kterém otec přednáší emotivní (a ničím vtipnou) řeč, všichni pláčou, ale stačí jediný záběr na hlavní postavu a divák se musí začít celé scéně smát. Stejně tak tomu je u hodně Allanových komentářů (které přerůstají skoro až v odrovnávající hlášky) a snah pomoct otci (i když z nich zároveň někdy trochu a jindy zase dost mrazí). Černý a suchý humor je snímku zkrátka vlastní, což u filmu, který je o zneužívání dětí, docela překvapí (někoho možná i šokuje), ale funguje to právě díky tomu nevinnému dětskému pohledu na svět. Škoda toho občasného zjednodušování a mírné naivity (nezpůsobené ovšem výše zmíněnou optikou), takové scény jako nepozorovaný útěk z jídelny byly docela mimo. Jinak spokojenost a silné 4* navrch. „Myslíš, že brzo umře?“ – „Doufám, že ne.“ – „Ale další pohřeb by se nám hodil.“ (21.11.2014)

Umíte plakat? Pokud ano, můžete z toho lecos vytřískat. Můžete si získat vděčnost svých sousedů, když jim citlivě promluvíte na pohřbu a trochu u toho zapláčete, můžete získat nového odběratele mléka, ale můžete si vysloužit i soucit vlastního syna, který Vám do postele přivede svojí vlastní sestru. Když není dcera, nepohrdnete ani synem. Přes všeobecné nadšení se mě film až tak nedotknul. Tedy ne, že by mi rodinná pedofilie připadala normální, ale už jsem viděl mnohem působivější zpracování tohohle ožehavého tématu. Mnohem podstatnější mi přišlo celkové vykreslení rodiny a atmosféry v ní. Otec, rozený manipulant a psychický vyděrač, matka, která o všem ví, ale raději si bere prášky na spaní, aby o ničem nemusela vědět, zneužívaná dcera, rostoucí jak dříví v lese, malý, bezelstný syn, milující bez výhrad celou rodinu a starší syn, žijící mimo rodinu, který o všem ví, nelíbí se mu to, ale mlčí. Dohromady docela ujetá rodina, včetně věčné simulantky tety Didde. Víc než téma a způsob, jakým se ho režisér zhostil oceňuju celkovou podobu filmu, kameru a herecký výkon malého Jannika Lorenzena. (05.09.2008)

Fuj tajbl! Když vás film donutí usmívat se nad bizarností zobrazených situací a vlastně celého příběhu, z jakého by se vám udělalo normálně špatně od žaludku, je to něco úplně jiného, než se otevřeně chechtat černému humoru. Nad Uměním plakat se plakat nedá, stejně jako se nedá smát. Dá se opravdu jen usmívat a cítit se divně. Raději budu plakat nad rozlitým mlékem nebo se chechtat nad mlékařem Danem z Red Meatu, protože nad takovým vpravdě černým humorem má aspoň člověk nadhled. Tady se mi to sakra nějak nedaří. (08.07.2013)

Odporne napísaná dráma so skvelým hereckými výkonmi, s krásnou hudbou a dosť chladným a skrytým, ale mierne povzbudzujúcim úsmevom. Naivný pohľad chlapca na svet a jeho spôsob podania príbehu mnohokrát napomohlo k odľahčeniu nepríjemného a hnusného príbehu, ale naštastie záver priniesol aj trochu svetielka do tejto zvrátenej rodinky. (06.08.2011)

Z psychologického hlediska nemám co UMĚNÍ PLAKAT vyčítat, protože je do nejmenšího detailu propracované, ale z toho filmařského mám jisté výhrady. Morálně závadný film, jenž nám podává portrét silně dysfunkční rodiny, si za vypravěče zvolil mladého hrdinu, skrze jeho pohled je nám příběh podáván._____ Problém je v tom, že 106 minutový film se zdá subjektivně delší, než ve skutečnosti je, protože hlavní hrdina je většinou pasivní, a tak se divák nepodílí na vyprávěn. Pouze přihlíží a tu se směje, tu se baví nad vší tou bizarností příněhu, kterému by prospěla silnější ruka dramaturgova [vedlejší linie s dcerou by si zasloužila větší propracování zvlášť v části s dospělým bratrem, taktéž přijetí pedofilie oobčany scházejících se v jednom malém obchůdku by mohlo být méně odbyté]._____ Přestože část děje se soustředí na otcovo působení na pohřbech, film nesklouzává nikdy k sentimenti či přílišnému patosu a černý humor je zde velice jemný a decentní._____ Dánský vyslanec na Oscara je tak při nejlepším ryze televizní záležitostí vyznačující se výborným scénářem na základě knihy Erlinga Jepsena a chirurgicky přesnými hereckými výkony všech herců bez výjimky. Ale jako každý příběh jakoby ze života se bohužel nevyhne zjednodušováním skutečnosti kvůli dramatizaci vyprávění. (05.12.2007)