JCVD

JCVD uzavírá první dekádu nového tisíciletí ve velkém stylu. I když si poklonu zaslouží i pánové za kamerou, věnuju následující řádky výhradně téhle akční ikoně. Pár let zpátky by si totiž na belgického atleta asi nikdo dvakrát nevsadil, ale filmový svět je nevyzpytatelný a Van Damme vrací úder všem těm, kteří jej odepisovali a bavili se nad jeho úpadkem a vykřesává úsměv na tváři těm, kteří na něm a jeho heroickém projevu vyrostli. Jednoznačně klobouk dolů. Každý se s odklonem slávy vyrovnává jinak, každopádně tohle je nepřekvapivější film roku. Stejně jako Sylvester Stallone v šestém pokračování Rockyho se i Van Damme s odzbrojující pokorou vrhá vstříc divákům. A tváří v tvář glosuje svoje největší průšvihy. Nebojí se mluvit o drogách nebo o natáčení mizerných filmů ve východoevropských produkcích. Nemine ho ani soud o opatrovnictví svých dětí nebo si píchne do akčního konkurenta Stevena Seagala, který dostal u producentů přednost, protože shodil svůj pověstný cop. Jenže zatímco Seagalova kariéra začala raketově roku 1988, tak stejně rychle v polovině 90. let utichla. A někdejší hvězda se dlouhé roky jen nedůstojně zaprodává neschopným producentským živlům. Vedle něho Van Damme měl nejhorší období na přelomu tisíciletí, pokašlávání diváků bylo stále více evidentní, a belgický playboy se už nahoru nevysápal, i když si v poslední době nevede až tak úplně zle (alespoň není jako Seagal k smíchu). JCVD, vyprávěný z různých úhlů pohledu, se po právu řadí mezi jeho nejlepší snímky, i když je naprosto jiný, než celé ty dlouhé roky točil. Hned úvodní sekvence je smutným konstatováním jeho úpadku. Mladý čínský režisér ho během natáčení hrubě přehlíží, unavený a otrávený herec tak přijíždí do rodné země (výborná, prý improvizovaná scéna z taxíku) a jeho první kroky vedou na poštu. Jenže právě tu si vybrali i zcela jiní klienti, a Jean-Claudův život se obrátil naruby. Za přepážkou se kromě rozpačité úřednice skrývají i tři lupiči, kteří slavného herce strčí mezi ostatní rukojmí. Shodou náhod a několika policejních imbecilů je právě zoufalý Van Damme považovaný za pachatele loupežného přepadení. Ideální chvíle pro média a stovky jeho zarytých fanoušků.. Výborný sebeironický nadhled je tím nejlepším, co JCVD nabízí. Protože nějaké přepadení pošty je tu úplně na vedlejší koleji. Akční ikona do projektu vložila srdce, navíc OPRAVDU velmi slušně hraje a ještě stíhá na požádání odkopávat cigáro od pusy. Diváka pak do kolen dostane několikaminutový plačtivý monolog plný jeho životních pádů. Van Damme z ničeho nic vystoupá „vzhůru do nebes“ a začne vzpomínat. Hlavně na to zlé.. Tohle zúčtování s temnými léty je upřímné a dojemné, škoda jen, že nemůže zaručit absenci dalších takových období. Jean-Claude, my jsme nezapomněli. Výborná nostalgická záležitost!! (07.04.2010)

Na prvý pohľad zaujímavá a veľmi podmanivá zmeska autobiografickej fikcie, s citom naservírovanej trošky životnej filozofie a kriminálky spájajúcej napínavú drámu s riadne čiernym humorom. Je to proste šialene (odvážne) namixovaný koktejl, ktorý sa podáva s pár kockami ľadu, plátkom citróna, dáždničkom aj slamkou. A výsledok mi zachutil. Privítajte JCVD v roli Človeka. (14.02.2011)

Nejlepší film Jean-Claude Van Damma:) Naprostý unikát, který nemám s čím srovnat. Skvělé jak pro fanoušky JCVD, tak pro jeho odpůrce. Neuvěřitelné, jak jeden film dokáže změnit pohled na člověka... PS: Když běžej závěrečné titulky, tak zní Modern Love od Davida Bowieho, ačkoliv teda ne v jeho podání. (18.02.2009)

Van Dammeho najlepsia postava v jeho doterajsej kariere - dobre napisana a prijemne prekvapivo i zahrana. V postave sameho seba (dalsi z filmov, ktory mixuje realitu s fikciou) zuzitkoval prilezitost predviest, ze praca s charakterom postavy nie je v jeho ponimani len o roznom tempe davkovania a razancii roznoziek a uderov. Zaroven v imho najlepsej scene filmu poskytuje osobnu spoved mapujucu jeho zivot a karieru, odpichujuc sa od afer, ktoreho ho "preslavili" mimo ramec jeho filmov a vzdialene tak trefne tematizuje i ironizuje aj osud akcnych martial-art stars z dekad 80´s. Samozrejme, pocas filmu pridu k slovu i jeho svaly a to nielen v uvodnej, niekolko minutovej scene na jeden zaber. Reziser celkovo poskytuje divakovi viacero vyborne skomponovanych scen nasnimanych v spinavo zrnitych obrazoch, kde akcia v ramci zaberu nejde na ukor jeho prehladnosti. Snad iba ten dvojpohlad na jednu z klucovych udalosti v 1/3 filmu mi pride zbytocny, pretoze s ohladom na hlavu postavu do pribehu neprinasa ziadne pnutie. PS: Film ma vyborny soundtrack (napr.skladby None of us are free, Modern Love) (11.10.2008)

Van Damme (herecky) ako ho nepoznáme, s poriadne uletenou zmesou žánrov, vo filme takých kvalít, v akom som ho vždy poznať túžil. Feeling tohto filmu a Jean-Claudeove precítenie postavy mi pripadalo, akoby sa potreboval divákom z niečoho vyspovedať a celkový pocit vykúpenia umocnila najlepšia scéna jeho hereckej kariéry, kde vedie k divákom takmer päťminútový monológ a aj keby z toho, čo povedal nebolo ani zrnko pravdy, tak herecké precítenie tam bolo dokonalé. Inak je film veľmi zručne natočený. Samotný dej sa mohol kedykoľvek zvrtnúť k tápaniu v tme, no originalita príbehu, kamera (skvelý filter), hudba, dialógy, hlášky a skvelý záver boli na nadštandardnej úrovni. Čakal som však, že to bude menej komorné. Čakal som však tiež niečo úplne iné ako som dostal a tak sa ešte bojím ísť na vyššie hodnotenie, zatiaľ však obrovská spokojnosť. 80%. (20.12.2008)