Mučedníci

Takhle dobrý a současně inteligentní horor už tu dlouho nebyl. Martyrs nepřinášejí nic skutečně nového, jen umně kombinují a využívají prvků, které se v hororovém žánru za posledních deset let často objevovaly. Teoreticky by se tento film mohl stát vyvrcholením jedné etapy, protože skoro nevěřím, že s využitím všech těchto přísad by se dalo natočit něco ještě lepšího. První polovina se nese ve znamení strachu, krve a otázek, podobně jako jiná francouzská brutalita Haute Tension. Přelom mezi první a druhou půlí tvoří jedna z nejšokujícnějších a nejodpornějších scén, na které si vzpomínám. Druhá polovina je pak ve znamení toho nejhoršího psychického a fyzického teroru. Drze natočená a divácky nevděčná část připravuje půdu pro závěr, který ohromí. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu slova. Tohle je opravdu film jen pro vybranou skupinu lidí. Není to nejkrvavější, nejbrutálnější, ani nejstrašidelnější horor všech dob. Neřeknete si u něj "tohle se mi fakt líbí", protože minimálně takových 20 minut z druhé poloviny se snad ani líbit nemůže. Ale je zatraceně působivý. A pokud přijmete pointu (nebo "POINTU", nebo "pointu?"), nedostanete jej na nějaký čas z hlavy. Filosofický horor plný krve a mučení... Enjoy! Horror movie of the year (07.03.2009)

Tak ja fakt nevim, jak tohle ohodnotit. Pribeh je hodne jednoduchej a mozna by bylo mnohem lepsi ho pojmout jako film o pomste, kde by uvodni pekne libova akce s brokarnou byla jeho vyvrcholenim a do toho sem tam hazet flashbacky z detstvi. Takle akorat uvod velice prijemne naladi, ale bohuzel je to taky to jediny, s cim si pribeh az nekdy do poloviny vystaci. Druha pulka filmu uz je trochu pritazena za vlasy a dej musi nakopnout nejaky neznamy postavy, o kterejch clovek nic nevi, coz ostatne plati o vsech postavach filmu, vime akorat, ze holku v detstvi mucili. No a druha pulka filmu uz asi scenar nemela vubec, je to vlastne jen bezmyslenkovity muceni a to bohuzel ani kdovijak napadity a vetsinou je furt dokola snedeni hrachovky, nechani se proplesknout od nakyho poreza a furt dokola. Potencialne vrcholna scena z filmu se stahovanim bohuzel neni ukazana. No a do toho vseho na zaver tvurci zacnou montovat nejakou debilitu s nabozenstvim a konec je fakt silne dementni. Navic vetsinu casu se tady ani nemluvi a jen se tu rve a poslouchat to je uz za chvily otravny. A jako horor film absolutne nefunguje, lekacky tu nejsou, strasidelna atmosfera zadna a napeti taky nikde. Za to tu jsou ale sem tam pekne brutalni sceny, ktery sice nevydesi a ani me z toho nak nebylo soufl, na druhou stranu, veceri bych u toho asi nejed. Takze fakt nevim, jak film ohodnotit, na jednu stranu debilni pribeh, zadna strasidelna atmosfera a blbej konec, na druhou stranu pekne brutalni sceny a film celou dobu docela dobre bavi. Lepsi 3*. (11.03.2009)

Ups... Tak tohle je vážně neskutečná kundovina a to doslova. Vzkaz pro kolegu bestlamu: Taky jsem nepochopil o čem to bylo, ale holt asi nejsme ti správní martyři aby jsme to pobrali. Od začátku do konce to šlo úplně mimo mě. Přišlo mi to pouze jako sled na sebe naprosto nenavazujících násilných scén který nedávali vůbec logiku. Teda ne, že bych tvrdil, že explicitní horor potřebuje něco jako logický děj to zase ne, ale tohle byla fakt šílená sračka ani to gore mě nějak extra neoslnilo.Co je na tom tak extra kontroverzního to fakt nechápu. Jedinej mučedník je v tomto případě divák nucenej sledovat tuhle debilitu až do konce. No nevypnul jsem to a sem tam nějaká scéna měla úroveň, ale to je žalostně málo, na to aby to byl až takovej kult jak to tady někteří tvrdí.20% (10.10.2013)

MOVIE: „Život kráčí po křehké hranici mezi vědomím a nevědomím. Když ublížíte tělu, rány se zacelí, zůstanou jen jizvy. Ale když ublížíte duši, všeobjímající bolest každou ránu znovu a znovu zotevírá!“ Martyrs jsou zvláštním náhledem za hranice vědomí, za hranice konvence, za hranice únosnosti. Pascal Laugier s nebývalým citem pro detail zkomponoval oratorium bolesti, nesmírně sugestivní brutality a neočekávaného sadismu. Proti tělu, duši, myšlenkám. S nebývalou otevřeností a uvěřitelností, přesně na samý pokraj všeobecně přijímaného vkusu. S takovou intenzitou, že Vás to donutí zamyslet se, jestli za to utrpení ta pointa opravdu stojí. Jednoznačným kladem mučedníků je ta zmíněná SUGESCE, která povznáší atmosféru do roviny nadmíru osobní. Tak prostupující, že mnohdy nevíte, zda-li jsou mučedníky postavy v obraze a nebo Vy, když ten obraz sledujete. Velmi povedené jsou i úvodní titulky, entrée formou promítání skličujících vzpomínek z klasické šestnáctkové kamery. Naopak jistým mínusem je závěrečná pasáž, která pro svou vykonstruovanost zavdává ku podezření ze stereotypu. Avšak i ten souběh náboženských klišé filmu příliš ze zvrhlé působivosti neubírá. Je tak víc než pravděpodobné, že si odsud odnesete podivně nepřijemný pocit (ať už z jekéhokoliv důvodu). Takže ty zvěsti o jisté kultovnosti nejsou zas tak úplnou nadsázkou (alespoň pro mě). Bolest je vždy silnější, když nad ní nepřemýšlíte, ale když jí podléháte... MUSIC: Hudební doprovod z (patrně bratrské) dílny Alex Cortés & Willie Cortés (doposud dělali pouze na soundtracku k úletu Eden Log - jeskyně smrti (2007)) jednoznačně patří k přednostem filmu. Emocionálně působivá, sžíravě dýchavičná akustika klavíru a kytary, sladce zoufalé, smutné aranžé versus klaustrofóbní temné motivy. Klobouk dolů. RATING: atmosféra: 9/10, realizace: 7/10, originalita: 6/10, obsazení: 7/10, hudba: 9/10, vizuál: 8/10, [final rate: 75%] (21.07.2009)

Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. (27.09.2009)