Občan Havel

Tenhle film neberu jako pomník Václavu Havlovi. Spíš je to cesta časem do dob, kdy českou politiku (i tu takzvanou vrcholnou) šlo brát s humorem a nadhledem, aniž by to musela být zároveň obrana proti ní. A jako takový stroj času funguje Občan Havel na jedničku. Jen ta (černá) komedie mi v žánrech opravdu chybí. Nejemotivnější moment: Olžin pohřeb. Nejzajímavější moment: schůzka s Milošem Zemanem. Nejvtipnější moment: záběr na blaženě se usmívajícího Václava Klause sedícího v Redutě. (24.01.2013)

Vzdělaný. Zdvořilý. Vstřícný. Vtipný. Rozzlobený. Unavený. Zoufalý. Smutný. Šťastný. Život Václava Havla během deseti let (1993 – 2003) je plný emocí, nálad, vzrušení a vypjatých okamžiků. Kouteckého filmový dokument je nesmírně cenným otiskem doby, je prostředníkem, který odhaluje mnohé z politických i osobních dilemat člověka, jehož postoje a názory formovaly českou společnost. Tehdy i dnes. (03.08.2019)

Napsal bych, že už dlouho jsem si žádný dokument takhle nevychutnal, ale nemůžu protože nedávno jsem viděl podobně skělou, byť úplně jinou a dějinně méně závažnou "Ivetku a horu". Kouteckého zákulisně časosběrné dílo má při vší své nadsázce značnou historickou hodnotu a navíc mi pomohlo zpětně si uvědomit, jakého - sice civilního a v projevech neohrabaného, přece však velkého - prezidenta jsme to vlastně měli. Korumpující vliv moci se ani Havlovi nevyhnul, i na něj, jak kamera občas vtipně zaznamenává, doléhají třeba návaly marnivosti. Také řada dalších jeho obyčejně lidských slabostí je vidět. A přesto dokáže proti opojení vládnutím bojovat za pomoci sebeironie a věrnosti hodnotám, s nimiž se nedá kupčit. Pro formální nedostatky svého vystupování někdy v blízkém okolí budí smích, ale nikdy nepůsobí opravdu nedůstojně. Za neokázalým zevnějškem se totiž skrývá obrovská mravní síla. A jak neklišovitým, kultivovaným a přitom šťavnatým jazykem dokáže Havel věci pojmenovávat! Pod návalem každodenního, z médií se valícího politického blábolení jsem málem zapomněl, že se dá mluvit taky takhle . Poznámka na okraj: nikdy bych nevěřil, že mě dokument o politice dojme, ale tomuhle se to podařilo hned na začátku - když jsem viděl Havlovu bezprostřední reakci (a též reakci jeho ženy) na zprávu, že byl právě zvolen prvním prezidentem ČR. V takový okamžik mohl emoce jen těžko hrát... a v jeho očích nebylo zadostiučinění vítěze, byla tam tíha, jaká bývá ve tvářích lidí povolaných k nějaké službě a vědomých si morální povinnosti břemeno přijmout i navzdory osobním náklonnostem... nechci to všechno příliš mytizovat - vždyť sám tento dokument je spíš mýtoborný - ale hned jsem si mimoděk vzpomněl na Froda, na Prsten a na horu Osudu. Takového prezidenta si mohu vážit i s jeho politickými chybami a lidskými nedostatky. Nastavuje nelichotivé zrcadlo řadě takypolitiků, co se hemží kolem. (26.01.2009)

Nečekal jsem, že to bude až taková sranda. Smál jsem se až jsem padal ze židle. Čekal jsem spíš zdlouhavý dokument mapující Havlovu politickou kariéru, ale tenhle film se politiky a životopisných údajů dotýká je okrajově. V první řadě se snaží vtipnou formou ukázat Havla jako obyčejného člověka. Bohužel je ale strašně znát, že je to velmi zkácené (sestříhané), některé pasáže jsou utnuté uprostřed, některé důležité etapy jeho prezidentování nezmíněné vůbec. Jsem velmi zvědav na čtyřdílnou televizní verzi (snad do toho Nova nenarve moc reklam). BTW taky jste měli ve výsledku pocit, že Havel je vlastně dětinský metrosexual, který většinu času řeší jestli má správnou košili (případně koberec, vázu od šípka, či hezký pultík) a na všechno potřebuje svolení taťky Klause?:) V těchto dnech před pezidentskou volbou je nejgeniálnější scéna, kde Havel kritizuje Klausovu politiku a mezi posluchači sedí přikyvující švejnar. (01.02.2008)

Svatá prostoto! Chybí tu nahoře v záhlaví žánr komedie... Nejlíp sametová, že Venoušku... 8-o . . . Nehodlám do podrobna komentovat tohle adorantské homevideo, prolézačům zadnic se nakonec v téhle zemi dařilo vždy a za všech režimů (zvláště těm dobře honorovaným, že...) - a navíc bohužel tenhle film svou formou hry na nějakou >nezávislou a pravdivou< subjektivní objektivitu není už dnes v té naší >pisskultuře šašské< ojedinělým fenoménem... . . . Vlastně se mi chtělo zase chvílemi i zvracet... . . . Takže ta jedna hvězdička patří beze studu jen jako dík za to, že přinesl nám i ty intimnější detaily z vývoje, který přirozenou cestou dospěl do sraček, ve kterých se tato země i společnost v současnosti nachází. Nakonec, stačilo se právě dnes vpodvečer před tímhle >dokumentem< dívat na televizní zprávy, šaškovy krokodýlí slzy a mudrování nad prorůstáním zločinu do politiky a návratem komunistů k moci jsou fakt žánrově dojímající. Na druhou stranu je ovšem jasné, že V.H. ani jeho kumpáni z dob tehdejších i dnešních si jinak ani dnes zas tak až moc stěžovat nemusí. Veřejné zdroje jsou pro >vyvolené< zatím stále nevyčerpatelné... .-/ - - - P.S. A kdo si pane Havle myslíte, že dnes chodí do té vaší milované kavárny Slavie? - - - P.P.S. Docela zábavné je i číst si zdejší komentáře. Těm mladým >děckám< věku popřevratového snad ani není na jejich nadšení co vytýkat. Ale pár komentářů - třeba jeden jistého zdejšího protřelého multikárového manipulátora a sráče (co si hraje před trumbery na vzdělance a intelektuála a přitom si plete pojem disent s disidentem... ;o))) je hodně výživný. Hnus si k hnusu sedá, prolí(ý)zač si díru hledá... - - - - - (Poprvé viděno - symbolicky proloženo reklamami na kdejaký spotřební šmejd - na >veřejnosrádní< televizi Nova, sametově výročního 17. listoprdu, komentář zde mezi ov(a)cemi jako (dobře že tak ;-) ztracený - 17.11.2008) - - - - - P.P.P.S. (5.2.09) - Hehe, to mě těší, že si čuRák pečlivě studuje moje komentáře. Takže si ty svoje blamcy re kapitulačně opravil, ale skrýn ve sbírce to jistí... ;-) ... Jen furt nechápu, proč ten patolízalský a podbízející se debil pořád ty svoje žvásty zdůrazňuje boldem. Asi proto, že je ve skutečnosti tím, čím se zdá být... :o[... (17.11.2008)