Moliére

Pri európskych historických alebo životopisný je známe, že je silný surový realizmus (tak, ako to bolo-bieda, chudoba, choroby, hladomor a špina). Tento ma tú odľahčenú stránku, celkovo dramaticko - komediálne pojatí film (že by to urobili schválne) s hravou hudbou a farebne rozmanitým hereckým obsadením, kde sa pri tom človek skvele baví o spoznávaní jedného z najväčších dramatikov Francúzska. /75%/ (12.03.2016)

Mávala som taký dojem, že samotní Francúzi nevedia točiť dobré filmy, aspoň pre mňa poväčšinou nemali až také grády, pokiaľ sa na ich tvorbe nepodieľali aj iné krajiny (USA, či GB), ale po tomto malom skvoste som bola milo prekvapená, ako komédia síce neexcovala a ja som sa neváľala od smiechu na zemi, ale celkový dojem bol príjemný. Krásne historické interiéry a exteriéry dodávali akúsi eleganciu tejto francúzskej komédií. Pre niekoho len priemerný film, pre mňa - dalo by sa kľudne povedať - blažený zážitok. (07.12.2014)

Hezká ukázka té věčné anglicko - francouzské žabomyší války. Angličané mají Shakespeara - my máme Moliera. Oni mají film o Shakespearovi, my budeme mít film o Molierovi. Až doposud vše v pořádku, ale ouha - my ten film o Molierovi okopírujeme přesně podle toho filmu o Shakespearovi. Osudy hlavního hrdiny se tedy v lehce humorné nadsázce a rozpustilém stylu vyprávění přímo prolínají s příběhem nejslavnějšího mistrova díla. Jenže dvakrát nevstoupíš do jedné řeky, takže Moliere je jen odvar ze Zamilovaného Shakespeara, a to po všech stránkách. Přesto dobře koukatelné, až na některá místa se divák nenudí. Nicméně vedle "nejdražšího francouzského filmu všech dob" (Mesrine) další z důkazů, že Francouzům ty filmy už nejdou zdaleka tak skvěle jako v šedesátých letech. (22.03.2010)

Tak po Shakespearovi přišel na řadu další mistr divadelního pera, Moliere, přičemž jsme se dozvěděli znovu to samé. Jak Shakespeare, tak Moliere, byli mladíčci hlupáčci, a teprve láska k osudové ženě jim dodala tu genialitu. Ta láska musela trvat jen pár dní (z manželského pekla vzejde tak Homer Simpson), takže zde máme vdanou ženu (u Shakespeara máme málem vdanou ženu), a díky ní vytvořili nějaké to známé dílo - u Moliera Tartuffe, u Shakespeara Twelfth night. Tak konečně víme, že bez žen by žádní géniové nebyli, že všechno, co muž napíše, má od ženy - sám by na to nikdy nepříšel. Při sledování této slátaniny jsem vzpomínal na Bulgakovův Spolek Hipokritů (Moliere u dvora) či na Sartrova Keana. Ti popsali stav herců, kteří žili na úrovni prostitutek, zábavně a přesto přesně. (07.03.2010)

Molière je kostýmní historický film, který v sobě spojuje prvky frašky a tragédie, tak jako Molièrovy divadelní hry. Oslovil mě svým humorem, nádhernou hudbou a také skvělými hereckými výkony (zvláště některé mimické kreace Fabrice Luchiniho v roli Jourdaina, u kterých jsem se doslova prohýbala smíchy). Film byl nominován v několika kategoriích (nejlepší kostýmy, originální scénář, herec ve vedlejší roli – Luchini) na francouzského Césara. (26.06.2008)