Baccano!

Mňam, to je přesně ončo! Stylovka, která nenechává mozek a jeho pozornost usnout, aby se mu v závěru patřičně odměnila. Vskutku, je to vše takový kontrolovaný bordel nebo puzzle, který stavíte od oblohy. Shodneme se asi všichni, že těch postav je tu jak důchodců v Kaufu, když je sleva a možná už mi taky mysl tak neslouží, ale nemůžu se zbavit přesvědčení, že jsme ne všechny potřebovaly. Než ty přeskakující časové linie mi dělalo problém si zapamatovat jména a role, kdo patří do jaké rodiny a kdo všechno patří k těm "nadaným". Jakmile se ale dostaneme do vlaku, obrátky jedou na maximu, tady litry krve, támhle litry krve, sem tam nějaký řezník, ubulenec, děcko a spousta způsobů, jak někoho zabít. Yesssss! A ani trochu mi nevadí, když uprostřed mysteriozně-masakroidní statě se zjeví komický aspekt v podobě roztomile vyšílujícím a štěstěnou políbeným duem Isaaca a Mirii, protože bez nich by pro mě Baccano! asi nefungovalo. Fígl s ukradenými dveřmi od muzea je něco, co má bránice absolutně nečekala. Scénář jednoduše tuší, kdy je vhodné podusit, kdy zase odlehčit, kdy zafilozofovat a nezadrhne se i přes drsný nápor dění stejně, jako Flying Pussyfoot. Kresba témeticky sedla, hudba je ale teprve bonbonek. Solidka, lepších 4* (05.05.2017)

V kontrastu s tím, že Baccano! má jen třináct dílů, obsahuje opravdu značné množství postav a dějových linií. Kvůli neustálým skokům mezi jednotlivými částmi příběhu působí seriál zpočátku trochu roztříštěně, ale odrýváním dalších informací začne do sebe všechno postupně zapadat. Zajímavá je také žánrová nevyhraněnost, chvílemi sledujeme komedii, chvílemi gangsterku, jindy fantasy, nebo takřka až horor. Autorům se to ale kupodivu všechno nerozpadlo pod rukama, a přes komplikovaný způsob vyprávění mi nepřišlo, že bych se v ději ztrácel. Jen je škoda, že kvůli nízkému počtu epizod zůstávají další osudy mnohých postav nejasné, ale třeba to spraví nějaké pokračování. (24.11.2007)

Geniálně zkombinované dílo, které obsahuje zábavu, akci, napětí, tajemno i romantiku. Navíc když se k tomu přidají úžasné charaktery, skvělá atmosféra a opravdu zajímavé zpracování, které vyžaduje hodně pozornosti, aby divákovi neunikali jednotlivé souvislosti, tak dostaneme zážitek veskrze dokonalý. Skoro vše už tady zaznělo od jiných uživatelů, tak jen potvrdím, že Isaac a Miria jsou opravdu geniální duo a že kromě nich jsem si velice oblíbil např. Fira, Ennis, Ladda a taky "Rail Tracera", ale i ostatní charaktery byly skvělé a i takový Jaccuzi, který mi lezl první cca tři díly lehce krkem, časem ukázal co v něm je. Také musím říct, že to bylo dílo, kde jsem ani jednou nepřeskočil opening, nejen proto, že zde jsou pro lepší orientaci představeny skoro všechny postavy, ale hlavně proto, že se mi hudebně prostě líbil. (29.01.2015)

Celý tenhle seriál byl jedním přesným tahem na mou branku. Vzhledem k tomu, že si opravdu libuji v nechronologicky vyprávěných příbězích, které do sebe postupně zapadají, a navíc ještě seriál slibuje zakomponování mysterie, fantasy, gangsterky a taky napětí, nic jiného než pětihvězdičkový zážitek jsem neočekával. Má očekávání byla do puntíku splněna. První díl byl sice pěkně zamotaný a řádně mě navnadil na sledování dalších dílů, ale od druhého dílu se začala příběhová vlákna pozvolna rozmotávat a já tak mohl přijít celému tomu příběhu nesmrtelných a jedné (větší) události na Flying Pussyfootu pomalu na kloub. A že to byla opravdu jízda! Perfektní ending i opening, který vám zpočátku pomůže zorientovat se v postavách a při každém dalším dílu vás bude nabádat k hádání jmen postav (heh, tak to fungovalo alespoň u mě), pěkná retro stylizace a nešetření krví a napětím. Největším zásahem jsou ale jednoznačně postavy a příběh. Ano, postav je sice mnoho, ale každá z nich je osobitá a věřím, že si alespoň takové tři postavy dokáže každý divák oblíbit. U mě jsou to rozhodně dvojka Isaac a Miria (od teď jedna z mých nejoblíbenějších filmových dvojic – o nich bych fakt dokázal básnit hodně dlouho) a sympaťák Firo. Sakra, ještě nikdy jsem si nepřál, aby mě někdo vykradl, ale pokud by to měli být Isaac a Miria, pak by mi to snad ani nevadilo (pokud by mi teda ukradli jenom dveře, že jo). Heh, ten samotný závěr seriálu v roce 2001 s nimi byl opravdu úsměvný. :) Co dodat na závěr? Snad jen: „Ajzakkůůůů!” – „Miriááááá!” (13.05.2012)

Kdybych se v ději a v postavách zhruba do dvou třetin absolutně neztrácel, tak bych byl nepochybně mnohem spokojenější... tzn bych se asi dostal na hranici naprosté dokonalosti mezi "obyčejnými, nefilosofujícími" anime seriály vůbec. A také je škoda že ten úvodní způsob retrospektivního vyprávění zkrze dva novináře nevydržel déle, jejich počáteční mapování příběhu a zkoumání jak ho vlastně vyprávět (a tedy jaký příběh to vlastně má být) je velice chytré a zábavné. 8/10 (06.12.2010)