G.I. Joe

Bez diskuze film léta... Sommers dostal do rukou tucet hraček, jejichž vztahy jsou komplikovanější než kvantová mechanika, scénář, balancující na hraně nechtěné parodie a seriózního akčního sci-fi výplachu, a spoustu peněz na to, aby se opětovně utopil ve vlastní ztrátě soudnosti. Výsledek? Nikoliv Van Helsing, ale rychle plynoucí, zatraceně cool a zábavné Star Wars pro iPodovou generaci, pro níž jsou světelné meče a kecy o vesmírné Síle příliš "old-school". Beze srandy... G. I. Joe se dá strašně snadno odstřelit jako stupidní reklama na hračky, jejímiž největšími klady jsou křivky Sienny Miller a Rachel Nichols, avšak pokud ve vás stále zůstalo něco málo z desetiletého dítěte, nemůžete ten film nemilovat. Už jen pro jeho famózní akční scény, vedle nichž jsou Bayovy nepřehledné střety plechovek k smíchu, to stojí. A ano, těm holkám to tááák sluší. (06.08.2009)

Prvních 30 minut jsem nechápal, co se na obrazovce děje, dalších 30 minut jsem se utěšoval nadějí, že jde o parodii na akční blockbustery a teprve cirka po té hodině jsem došel k názoru, že tak pitomé je to doopravdy a že lepší už to nebude. Nečekal jsem od Sommerse pochopitelně žádnou intelektuální nadílku, ale tentokrát jeho akční digitální nářez svým způsobem dospěl k vrcholu, kdy režisér zcela rezignoval na jakoukoli logiku, příběh nebo filmové postavy. Je to ve stylu hvízd, bum, křach, prásk, jen si musíte odmyslet komiksové bubliny. Sem tam do toho zazní nějaká věta nebo výkřik a ty obvykle nedávají v kontextu s obrazem valný smysl. Je to neuvěřitelně infantilní film, který ale nelze považovat za pohádku, je to spíš snímek podle představ 9-letého kluka, který nakukuje večer rodičům přes rameno, když sledují akční film pro dospělé. Zároveň jde o celovečerní reklamu na nejmenovaného výrobce hraček, který rujnuje rozpočet rodičů dětí po celém světě. Objevují se tam statní muži v plastikových oblečcích, létající stroje z příštího století, supermoderní technika, krásné ženy, ale co naplat, je to neuvěřitelně pitomé, byť natočené v tak zběsilém tempu, že si tu pitomost člověk někdy uvědomuje až zpětně. V zásadě je možné dát jakékoli hodnocení, osobně mě štve ten gigantický rozpočet, za který se dalo natočit dvacet jiných filmů, které by měly hlavu a patu. Kdybych měl deset let, dám 4 hvězdičky, ve dvanácti 3, ve čtrnácti 2, v šestnácti 1 a po 18. roce věku bych musel pochybovat o své soudnosti, kdybych tuhle trikama vyfutrovanou blbost neměl poslat, kam patří. Celkový dojem: 10 % za efekty. (21.12.2009)

Tak já nevím… G. I. Joe je typ filmu, který normálně já obhajuju, že to nemá být drama, tak to podle toho hodnotím. Je to typ filmu, který normálně mám rád a který si užívám. Navíc je to od režiséra Mumie a Mumie se vrací, dvou mých hodně oblíbených filmů. Prakticky nejlepší scéna se odehrává v Praze, která je "namaskována" jako Paříž a jednu z vedlejších rolí má jedna z nejkrásnějších českých modelek, která dobyla i svět, tak kde se stal problém? Jak to, že tomuto filmu nemůžu dát větší hodnocení než tři hvězdičky? Jak se znám, dokázal bych si obhájit mnohem větší hodnocení, byť mizerně, ale dokázal. Ale tady nemám důvod. G. I. Joe je film rychlý, (představte si Usaina Bolta, kterému někdo podstrčil anabolika na zrychlení) prakticky nemá hluché místo či pár minut bez akce, ale je to tak zoufale prázdné, postavy mi nepřirostly k srdci (teda, krom už zmíněné Karolíny a Rachel Nichols) a bylo mi jedno, jak která postava dopadne, kdo přežije či ne. Co se ti sakra stalo, Stephene? Kde je ta lehkost, s kterou si točil obě dvě Mumie? Kde je tvůj osobitý humor, který jsi do obou těchto filmů dal? Prakticky i ten nejslabší díl ze série o Transformerech je minimálně o třídu lepší než tohle. Lituju, dnes jen za 60 %. (25.07.2012)

Shlédla jsem to za 3 hodiny čili se samým "stop" a "play". Takže mě to zase až tak nenudilo. Přesto jsem měla sto chutí některý bojívý scény přesunout. Zbytečně dlouhá stopáž, za 80 minut by to šlo určitě sfouknout líp. Je moc pěkné, že se všichni znali, měli společnou tragickou minulost a kdesi cosi. Samý kecy. Je to koukatelný, ale člověk u toho nesmí zapnout mozek. Takže jestli chcete vypnout a to natvrdo, pusťte si to. (17.10.2009)

Terno roku pro milovníky sraček z ranku "tak špatné až je to geniální". Záležitost, u které výpis všech bot a nelogičností zabere více místa než celý scénář. Navíc to má solidní guilty pleasure oporu v totálně mimózním dabingu. Universum kde se devadesátdevět procent z dvaceti rovná číslu devatenáct, kde se promenáduje Fantomas (vlastně hned dva), kde se z letadla katapultujete pouze za pomoci keltštiny, kde se nahánějí parchanti pod ledovou čepičkou a kde se přesný čas spolu s místem výskytu určuje zásadně dle výšky a tmavosti stínu... No, takový umělecký počin prostě nelze nemilovat. O twistech v soap operových vztazích, že by z nich i slepé Esmeraldě oči z důlků vypadly, raději ani nemluvě. Být na závěr ještě věta "Duku, jsem tvůj otec!" tak jdu na plný počet. PS: Ne zase až tak skrytá reklama na Pilsner Urquell potěšila. (06.08.2009)