Premiéra
Opening Night
Réžia:
John CassavetesScenár:
John CassavetesKamera:
Al RubanHrajú:
Gena Rowlands, John Cassavetes, Ben Gazzara, Joan Blondell, Paul Stewart, Zohra Lampert, John Tuell, Laura Johnson, Peter Bogdanovich, Seymour Cassel (viac)Obsahy(1)
Jakkoli otázka vytváření rolí prosvítá celým Cassavetesovým dílem, pouze v tomto filmu učinil hlavním tématem herectví. Během pobytu v New Havenu, kde probíhá předváděčka nové hry, kterou považuje za hloupou a deprimující, utrpí stárnoucí hvězda Myrtle Gordonová (Gena Rowlandsová) šok, když se stane svědkem náhodné smrti své mladé fanynky. Během zkoušek se musí vyrovnávat s uloženou divadelní rolí i se svými vlastními démony. Premiéra je rubem Ženy pod vlivem Myrtle je sama a zoufale se obává, že ztratí zranitelnost, kterou pokládá za nezbytnou pro povolání herečky, pro to, aby byla ženou, i když už nevypadá na dvacet. Sex přestal být použitelnou zbraní Jakkoli se brání, Myrtle musí nakonec přijmout a vyřešit dilemata, která nejsou jen jádrem hry, v níž účinkuje, ale též zhuštěným odrazem její vlastní existence, před níž dosud utíkala za pomoci alkoholu, mužů, výmluv na svou profesi - a fantazie! Postava se nemůže vyhnout konfliktu, ale svádí krutou bitvu o znovunabytí naděje. A vítězí! Téma hry pronásleduje herečku na každém kroku, až do chvíle, kdy v sobě konečně zabije dospívající dívku. (John Cassavetes) (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (29)
Tak tady se Gena vyradila..pane jo. Dlouhy a krasny film. Potesila tez ucast Joan Blondell, i kdyz to byla jedna z jejich poslednich... Cassavetes je borec. ()
Každému, kdo má rád divadlo a je tak trochu masochista, mohu jen doporučit. ()
SPOILERY! Stárnoucí divadelní herečka má hrát stárnoucí postavu v divadelní hře a začne ji hrabat ze stáří. Což se projevuje tím, že se chová jak hysterka, chlastá, nereaguje, přehrává, válí se, hádá se a rve s duchem/svým mladším já. V normální realitě by ji vyhodili/nahradili/poslali na dovolenou, hra by se odložila a skončila na psychiatrii. V realitě tohohle filmu kolem ní všichni chodí po špičkách, snaží se jak můžou aby byla v pořádku a přes všechny průsery se zkouší dál na grand finále. V něm kdy herečka zlitá tak, že není schopná stát na nohách se po pár kafích zázračně vzpamatuje, změní tragickou hru na dementní frašku a všichni jsou šťastní, dokonce i autorka hry. Nikdo si ničeho nevšimne, nikomu nic nevadí. Prostě úmorná, divadelně nesnesitelná, od reality naprosto odtržená pičovina s nesnesitelnou Rowlandsovou a ještě natažená na 2,5 hodiny. Odpad dávám jen amatérským srágorám a tady asi nějaké to herectví bylo, ale Cassavetes se tímto řadí mezi mé nejneoblíbenější režiséry. ()
Velice nudné a zdlouhavé. ()
Zvláštní zážitek. Dvě hodiny a deset minut jste si jistí že sledujete pětihvězdičkové psychologické drama plné nuancí a nápadité filmařiny, postupně budující velké očekávání. Pak přijde finále, které nefunguje, i když víte jak bylo myšleno. Dává smysl, ale nepřinese kulminaci emocí ani uvolnění. Prostě se jen odehraje. Možná je to správné uchopení tématu (přijetí vlastního stárnutí není drama, drama je to co tomu předchází), ale v kontextu filmu to nefunguje, tím spíš že si film ke konci pro své účely ohýbá realitu, čímž si diváka odcizí a neumožní mu si závěr zaslouženě prožít. ()
Nekonečně dlouhej nudnej film, kde se krize prezentuje tím, že herečka padá na zem a dlouho se nezvedá, jdouc někam ve společnosti dalších lidí se najednou otočí a jde pryč mumlajíc něco v tom smyslu, že už nemůže, kazí všem zkoušky nové hry před premiérou tím, že nereaguje na své narážky, až stažená opona ji probudí, aby hystericky ječela, že takhle ponižujícím způsobem tedy ne. Sledujeme opakovaně její růžové špatně nalíčené rty přetažené v koutcích ve velkém detailu a přejeme si, aby do ní místo kafe nalili vitriol, aby byl už konečně pokoj! Prej tvůrčí a osobní krize. A pak všichni s láskou a neskutečným nadšením sledují opravdu dojatě, jak ta nezodpovědná osoba páchá ten největší hřích: na premiéru přijde tak opilá, ne ožralá, že nezvládne stát na nohou. A všichni jí pomáhají a skutečně plesají, že v 1. dějství je možné už ji poponášet po scéně v náručí a potom jde dokonce sama! Úžasné... No a ta hlubokomyslná hra nám je prezentována v dlouhých sekvencích a jde o nekutečný blábol, kterému se Američané světe div se smějí, potrhat se mohou. Gŕŕŕŕŕ... ()
Cassavetes a jeho dráma z prostredia divadla. Dosť ťažký psychologický film. ()
Bohužel mi úplně unikl smysl tohoto díla. ()
Souhlas s Hrabovo. Když já se tak moc snažím na tom najít něco ke koukání, něco, s čím můžu soucítit, něco relevantního, něco, něco... Ale to prostě nejde! Jako by se krize nedala zobrazit jinak než nesmyslným pitvořením Geny Rowlands. Taková skvělá herečka je, tak proč se musí v každém filmu válet po zemi, brečet, anebo vřískat (popřípadě všechno najednou). Vzhledem k tomu, že tolikrát hrála hysterku ve filmech režírovaných vlastním manželem, tak přemýšlím, jestli bylo doma všechno v pořádku... ()