Mlčanie jahniat

I takhle se tvoří filmové dějiny. Když se zeptáte fanouška napínavých filmů, který thriller je bezkonkurenčně nejlepší, jedním ze tří zaručených tipů je právě Mlčení jehňátek. Film s naprostou realističností, žádné přikrášlené sekvence. Režijně naprosto brilantně zvládnuté. Skvělá kamera, která nechává vyniknou mrazivé surovosti, neumělosti celého děje. Hudba od Howarda Shorea, která dokresluje ponurost celého děje. A hlavně a především, naprosto uhrančivé herecké představení Anthonyho Hopkinse v roli šíleného kanibala Hanibala. Já jsem si několikrát zkoušel představit v této roli desítky dalších hereckých hvězd, ale nikdo se Hopkinsově podání ani vzdáleně nepřibližoval. Dokonalý scénář nechává vyniknout všem hereckým kvalitám a dělá děj krůček po krůčku tajuplnějším a ponuřejším. No a tohle všechno, celé tohle hlavní jídlo je v závěru doplněno skvělou přílohou v podobě závěrečných momentů v domě šílence Buffalo Billa. Jodie Foster předvedla co to je, když má někdo skutečný strach. A pak už jen ta třešnička v podobě lehkého černého humoru, kterou si Lector neodpustí na adresu svého „přítele“ šéfa psychiatrické léčebny. Takže Oscar je v těch nejlepších rukou. (09.02.2004)

Konečně jsem dohnala jeden z mých dalších filmových restů. Většina diváků se u filmu asi nezasmála (pokud nesdílíte choutky některých původních obyvatel Papui-Nové Guiney), ovšem já s odstupem ano. Sedím doma, sleduju film a najednou zazvoní telefon, volá máma, vedeme rozhovor. "Na co se díváš?", ptá se. "Mlčení jehňátek", vychrlím rychle, ve snaze co nejdřív zavěsit a pokračovat. "Močení jehňátek? Co?", podivuje se. Trochu naštvaně znova opakuju titul filmu, načež se mi dostane vskutku zajímavého komentáře: "Tak na to se nedívej, to je blbost a nechutná!" Takže mami a ostatní budoucí diváci filmu, je to sice místy nechutné a věřim, že před 17 lety to mohlo být pro leckoho šokující, ale já patřím mezi dnešní už lehce otrlou mládež, takže v tomto směru je to ok. Nejvíc mi asi utkvěla scéna, ve které Clarice bloudí ve tmě. Je to zkrátka kvalitní film s hutnou atmosférou, která by se dala krájet. Četla jsem i knihu a zážitek to byl taktéž vynikající. (24.07.2008)

Neuvěřitelně atmosferický, snad až hypnotický thriller. Mistrovský scénář, geniální kamera a brilantní herecké výkony všech hlavních i vedlejších charakterů zaručují úchvatnou podívanou, kterou si bude člověk chtít zopakovat. I naponěkolikáté divák ocení komplikovanost a preciznost scénáře a výkon démona Anthonyho Hopkinse, pro nějž je právě Hannibal Lecter jeho nejlepší role. Nevyhneme se samozřejmě několika nechutnostem a brutálním vraždám, ale to už k filmu patří a vytýkat tuto věc mi přijde naprosto nevhodné. Vůbec se v tomto případě dá těžko najít nějaký nedostatek. Všechno je přesně tak jak má být. Oscary zasloužené. Jeden z nejlepších filmů devadesátých let. (03.03.2006)

Jedno z nejlepších převedení knihy na plátno v historii kinematografie. Temná atmosféra prozářená čistotou Clarice Starlingové, podtržená démonickým Hannibalem Lecterem. Herecký koncert obou hlavních představitelů, bezchybná režie. Je těžké vybrat 10 nejoblíbenějších filmů, ale "Mlčení jehňátek" mezi nimi nechybí v žádném případě. (22.01.2003)

Těžký thriller, který shrábne Oscary v pěti hlavních kategoriích? Kdo to kdy slyšel. Všem dobře známý příběh, kterak agentka FBI pomocí jednoho sériového vraha dopadne jiného, který je oproti distingovanému lidožroutovi na svobodě, dokáže i dnes výborně „pobavit“ a drobnostmi, které jsme někdy předtím přehlédli, potěšit. Krůček po krůčku se blížíme k depresivnímu doupěti vrahouna, který je posedlý změnou pohlaví a z kůže unesených dívek si spichuje části svých šatiček. Je to magor k pohledání, a to právě tvůrcům vyšlo dokonale. Měli silnou hlavní hrdinku a dva totálně přesvědčivé antihrdiny. Bizarní zabiják v podání Teda Levina s hlubokým hlasem je sakra démonický (na roli se připravoval po barech ve společnosti transvestitů). No, a v druhém případě jsme na tom ještě lépe. Řada herců dala Jonathanu Demmemu košem (pro přílišné násilí – jak asi po obrovském úspěchu reagovali?), nakonec padla volba na divadelního veterána Anthony Hopkinse, který věhlasné zabijáky nastudoval dokonale. Bravurní rétor, mlaskavé zvuky, samá moudra a bonmoty, pozorný pohled. K tomu přesná Jodie Foster a Demme, který někde vzadu nerušeně přešlapuje a nechává vyniknout psychologickému souboji mezi dvěma dokonale promyšlenými charaktery. Jeden z jasných vrcholů úžasných devadesátých let. (02.06.2016)