Dvanásť

Je to strašlivá odvaha pustit se do srovnání s rozhněvanými muži. Přistupoval jsem k tomu s velikou nedůvěrou a opatrností. Ale dopadlo to skvěle. Zůstalo napětí, přibylo humoru (i toho nejčernějšího). Herecky dokonalé a navíc obohacené o socialisticky-carsko-ruské reálie. Není to remake v pravém slova smyslu, ale o to lépe. (25.04.2009)

Správa, že Michalkov ide režírovať ruský remake Lumetovej klasiky, mi pripadala dosť wtf. Prečo by to robil? Asi bude mať niečo za lubom. To, čo si vybral zo starého filmu, funguje výborne. Podobné charaktery postáv a zápletka. Bohužiaľ sa rozhodol film urobiť omnoho dlhším, ako by mu slušalo a toto naťahovanie brzdí tempo, ktoré tak slušalo filmu z dávnej histórie. Lenže potom príde záver, premyslený šokujúci zvrat dodá filmu nový rozmer a tak môžem zabudnúť na spomínané nedostatky a film vrele doporučiť. (21.05.2012)

Remake 12 rozhněvaných mužů je velmi zajímavý, krásně se v něm otevírá široká ruská duše. Ale napětí a gradace příběhu je rušena stupidními flashbacky. Výborné herecké výkony, dobré režijní nápady, ale ta občasná nuda, přeřazení z pětky na zpátečku, sráží snímek celkem dost do kolen. Proč, šmankote, proč tam musely být záběry na střelbu a rozstřílené domy? (30.06.2011)

Navzdory podivně zkratkovitému konci, nepadnoucím "Fincherovským" střihům a efektům (to naštěstí jen občas) a hlavně neuvěřitelně trapnému vymačkávání slz Nikity Michalkova v rozuzlení filmu (důstojník ruské armády jako morální hrdina celého spektáklu - Putin by měl z kamaráda radost) jde o extrémně dobře zahranou, strhující, až divadelně intenzivní záležitost. Téměř všechny "výstupy" jednotlivých porotců jsou vynikající a přesto, že má film 150 minut, vám to ani nepříjde. Předlohu "Dvanáct rozhněvaných mužů" jsem bohužel neviděl, budu si ji muset sehnat. 12 = nakonec dost příjemné překvapení = 8,5/10 PS: zapomněl jsem dodat, že hudba stojí za houby (24.10.2008)

Michalkov vzal naprostou klasiku a ve výhni svého tvůrčího génia ukul svoji vlastní verzi, která ovšem ani zdaleka NENÍ tím známým příběhem jedné místnosti a několika lidských osudů. Tady jde o řadu příběhů, typicky ruských a úžasně vyprávěných, ozdobených velmi rozdílnými a bez výjimky přesvědčivými hereckými výkony pánů, které nijak zvlášť horlivý příznivec ruské kinematografie už mohl vidět, ale které možná ani nezná jménem. Velmi oceňuji především změnu motivace hlavního hrdiny, který není tím od počátku jasným Spravedlivým klaďasem v bílém obleku. I další inovace jsou pro atmosféru filmu přínosem - chlapec, o jehož osud se tu hraje, již není neznámou figurou stojící kdesi za kulisami, ale skutečným, živým člověkem. Novinky a jinakosti dané tu mentalitou autora, tu zase kulturou jeho země, však neznamenají žádný odklon od toho, co od Mistra známe už z dřívějška - Michalkovův úžasný vypravěčský talent a jeho důkladnost v práci s obrazy i zvuky jsou tu opět přítomny v celé parádě. O to víc pak zamrzí, že jsou pohřbeny nejzávěrečnějším ze závěrečných dějových (půl)obratů, který je někde HODNĚ jinde, než bych byl ochoten přijmout. I tak je tato Dvanáctka nepochybně jednou z velkých filmových událostí a mrzelo by mě, kdybych ji už nikdy znovu neviděl. Konečný verdikt 80%, ve vrcholně povznesené náladě pak o deset procent více. (25.12.2008)