Kitaro

No po Chinese Tall Story som čakal niečo podobne uletené a bez hraníc. Kitaro síce taký aj bol no v opačnom slova zmysle. Pri CHTS to bola čistá fantasmagória ktorá síce nebola technicky extra vydarená ale tie nápady boli neskutočné. U Kitara sa takisto nedá poprieť originalita ( oko v úlohe otca , bojové oblečenie ) no vzhľadom na štylizovanie filmu pre deti je vidieť že tvorcovia sa museli veľmi držať na uzde čomu nasvedčuje über-dojemné stretnutie s kvázi mŕtvim otcom a celková lacnota dialógov a akčných scén. Manga predlohu nepoznám( a nebyť Midofilmu ani o ňu dodnes nezavadím ) tak nemôžem porovnať hoci sa údajne jedná veľkú vec ktorá bude dúfam na papieri stráviteľnejšia. (01.05.2009)

Kitaro se rozjíždí jako úplně normální pohádka o klukovi, co věří na lesní duchy a hlavně má rád Kitara, kterému pošle dopis přes poštovní schránku pro duchy, ale velmi záhy se změní v hodně bizarní podívanou plnou všech možných strašidel včetně deštníku s jazykem. Pokud jde ale o děj, tak ten tam moc není. Hlavní hrdinové se ženou za nějakým zlým kamenem, ale celé je to tak skokovité, že si člověk říká, jestli tam třeba něco nechybí co vystřihli. Hlavně je v tom ale plno strašidel a zábavné věci jako strašidlová rave párty, nebeská policie a věci typu, že parta strašidel se nechá najmout na brigádu u krysáka, že budou strašit lidi na sídlišti. Ten zkratkovitý jednoduchý příběh se strašidly ale tak rychle prosviští, že ani nestihne nějak výrazněji nudit, tak to bude trojka. (11.08.2010)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)

Tak tohle je taková šílenost, že se ani neumím představit zda by mohl být film dobrý, kdyby byl alespoň obstojně zrežírován. Ač jsem fanda do japonských flmů a zfilmovaných manga obzvlášť, tak tohle jsem opravdu nepobral. Určitě beru k dobru, že se jednoznačně jedná o film pro děti, ale stejně se někdy nelze zbavit dojmu, že sleduji Teletubbies, které zfilmoval někdo pod vlivem LSD. Také myslím, že měli producenti raději zvolit formát klasické animace, protože speciální efekty jsou trsitní, u masek a kostýmů místy dokonce až na úrovni Power Rangers. (08.07.2009)

Ak je nejaký Magna komix v japonsku veľmi populárny môžete si byť istý, že podľa neho spravia film. Kitaro namiesto anime filmu ale dostal tú hranú verziu a musím hneď na úvod podotknúť, že je to to najhoršie rozhodnutie aké mohli tvorcovia spraviť. Nie vyslovene že by bol film zlý. Lenže herci v postavách doslova tak magických, sú neskutočne nedotiahnutý a vyvolávajú skôr pocit trápnosti než magickosti, aj keď musím uznať, že každá jedna je neskutočne premyslená. Ale film je asi rovnaký ako keby vznikla hraná verzia princezny mononoke. Lenže aj keď je príbeh naozaj v tejto podobe skôr určený pre deti a dospelý budú zvierať operádlá svojho kresla alebo stoličky s určitým sebazaprením nie je to kupodivu také zlé. Doslova si trúfam povedať, že aj napriek určitej detinskosti a trápnosti ma film vlastne zaujal a aj keď som väčšinou krútil hlavou nemal som nutkanie ho vypnúť. Čo značí veľké plus za ktoré sa vďačí hlavne postavám. Postavy sú totiž vykreslené bez chyby. Dej narúša síce zlá až televízna kamera a prítomnosť naozaj druhotriednych efektov, lenže aj napriek tomu sú postavy veľmi silné a dokážete sa s nimi stotožniť. takže v konečnom dôsledku návšteva Kitara z lesa Gegere nedopadla až tak zle. rozhodne film, ktorý už vidieť nechcem , ale som šťastný že som ho videl. (11.02.2009)