Kitaro

Tak tohle je taková šílenost, že se ani neumím představit zda by mohl být film dobrý, kdyby byl alespoň obstojně zrežírován. Ač jsem fanda do japonských flmů a zfilmovaných manga obzvlášť, tak tohle jsem opravdu nepobral. Určitě beru k dobru, že se jednoznačně jedná o film pro děti, ale stejně se někdy nelze zbavit dojmu, že sleduji Teletubbies, které zfilmoval někdo pod vlivem LSD. Také myslím, že měli producenti raději zvolit formát klasické animace, protože speciální efekty jsou trsitní, u masek a kostýmů místy dokonce až na úrovni Power Rangers. (08.07.2009)

Literární fantasy nemusím, filmovou jsem ještě dával, ale zlomilo se to nějak po roce 2000. Takže tu filmovou asi jen v mně příjemném japonském ujetém a lehce bizarním stylu. Tohle mě prostě baví. Je to nápadité, humorné, očividně se to nebere moc vážně a některé postavičky (prdící Krysák, Kočka a chodící oko) jsou prostě super. Připadal jsem si, jako když jsem coby dítě školou povinné ujížděl na Opičím králi. (19.01.2023)

Podobné jako Miikeho Yôkai daisensô, jen vhodné i pro menší děti. Rozhodně se nedá doporučit čechům, kteří odmítají tolerovat japonské bůžky Yokai - budou z toho asi dost na větvi, když na ně vyskočí "taťka Oko" nebo deštník s jazykem :) Největší radost mi ale udělala pro mě zatím neznámá herečka Rena Tanaka, hrající Kočku. Klidně se mohla objevit na obrazovce častěji :) (26.01.2009)

Kitaro se rozjíždí jako úplně normální pohádka o klukovi, co věří na lesní duchy a hlavně má rád Kitara, kterému pošle dopis přes poštovní schránku pro duchy, ale velmi záhy se změní v hodně bizarní podívanou plnou všech možných strašidel včetně deštníku s jazykem. Pokud jde ale o děj, tak ten tam moc není. Hlavní hrdinové se ženou za nějakým zlým kamenem, ale celé je to tak skokovité, že si člověk říká, jestli tam třeba něco nechybí co vystřihli. Hlavně je v tom ale plno strašidel a zábavné věci jako strašidlová rave párty, nebeská policie a věci typu, že parta strašidel se nechá najmout na brigádu u krysáka, že budou strašit lidi na sídlišti. Ten zkratkovitý jednoduchý příběh se strašidly ale tak rychle prosviští, že ani nestihne nějak výrazněji nudit, tak to bude trojka. (11.08.2010)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)