Kitaro

Kitaro se rozjíždí jako úplně normální pohádka o klukovi, co věří na lesní duchy a hlavně má rád Kitara, kterému pošle dopis přes poštovní schránku pro duchy, ale velmi záhy se změní v hodně bizarní podívanou plnou všech možných strašidel včetně deštníku s jazykem. Pokud jde ale o děj, tak ten tam moc není. Hlavní hrdinové se ženou za nějakým zlým kamenem, ale celé je to tak skokovité, že si člověk říká, jestli tam třeba něco nechybí co vystřihli. Hlavně je v tom ale plno strašidel a zábavné věci jako strašidlová rave párty, nebeská policie a věci typu, že parta strašidel se nechá najmout na brigádu u krysáka, že budou strašit lidi na sídlišti. Ten zkratkovitý jednoduchý příběh se strašidly ale tak rychle prosviští, že ani nestihne nějak výrazněji nudit, tak to bude trojka. (11.08.2010)

Literární fantasy nemusím, filmovou jsem ještě dával, ale zlomilo se to nějak po roce 2000. Takže tu filmovou asi jen v mně příjemném japonském ujetém a lehce bizarním stylu. Tohle mě prostě baví. Je to nápadité, humorné, očividně se to nebere moc vážně a některé postavičky (prdící Krysák, Kočka a chodící oko) jsou prostě super. Připadal jsem si, jako když jsem coby dítě školou povinné ujížděl na Opičím králi. (19.01.2023)

Kitara, hocha zrozeného na hřbitově, půl z člověka, půl z youkai, zná Japonsko už nějaký ten pátek a rozhodně nebyl stvořen jen a pouze pro tento film. Já sám jsem se s ním seznámil v jednom docela odlišném anime seriálu, odlišném stylem, náladou, kde čím... Obě jako by čerpaly z tradic "hravého, přívětivého strašení", které na západě známe např. z Halloweenu či Addamsovic rodiny. Mám však pocit, že přívětivost tohoto zpracování podává si ruku s lepivostí a hravost podléhá dětinskosti. V obou se pak útápí veškerá strašidelnost, která přeci jen ve světě Kitara, který v sobě snoubí současnost s tradiční japonskou mytologií (drtivá většina nadpřirozených bytostí je z ní a fantazie původních autorů Kitara, ne filmařů), má svoje místo. Vrátím se ještě k oné odlišnosti s mnou viděným Kitarem, který nebyl pohledný, nebyl akčním, ale spíše bizarní lstí bojujícím hrdinou, zamilovával se s tušením, že to špatně skončí a lidský svět se ho bál a proto ho neuměl mít, až na vzácné výjimky, rád. Jinými slovy, byl víc než nešťastně zamilovaný dobrácký puberťák s pár nadpřirozenými schopnostmi a znalostí nadpřirozeného světa. A rozhodně nebyl hrán tím mně odporným j-doramovským, ochotnickým stylem. To platí i pro další postavy. (18.07.2009)

Uguu, konečně pořádně zběsilá, ujetá, roztomilá a maximálně infantilní pohádka. Od liščího čumáčku až po ocásek napěchovaná příjemným humorem, dobrou akcí a spoustou úžasných příšerek (namátkou Tatínek Oko, Kočička, Létající bavlna a mnohé další). Speciální cenu získává konečné řešení pozemské liščí otázky. Kde jsou další takové filmy, já chci ještě! (24.11.2008)

Tak to bolo to najpríšernejšie, čo som za poslednú dobu mal tú česť vidieť. Japonci sa asi zbláznili. Nepoznám predlohu ani nič podobné s tým spojené, ale Kitaro je hrozný film. Pre decká možno ako tak ujde a nebudú nadávať, ale moje oči nevideli žiaden plus filmu. Príbehovo úplne neatraktívne, príliš prehnané, moc fantastické a aj nudné a zdĺhavé. Postavy pripečené a po technickej stránke podpriemerné takisto, ako celý film. Efekty stáli za prd, zopár akcií pre decká tiež pod úroveň. Bezduchý zlepenec a fantasmagria pre najmenších. Keď raz budem mať decko, určite ho pred týmto ochránim. Neviem ako berú Kitara Japonci, ale pre mňa nestráviteľný film. 20% (23.12.2010)