Mighty Boosh

Nevím jak, vážně nevím jak, ale tenhle seriál i přes svojí nestálost nějak funguje. Show totálně random, tak random, že kdybyste do googlu napsali random, nevyhodí vám to výsledky zdaleka tak nahodilé, jako co se děje v Mighty Boosh. Jediná relativně konzistentní postava je Naboo, která také funguje zřejmě jako největší straight man. U ústřední dvojice je sice ono klasické rozdělení na komika a foil, jenže oba jsou hodně posunuti do komické části, kdy Howard Moon by mohl dělat v jiné show klidně komika, zatímco Vince Noir je dotlačený až kamsi do absurdna. Random je na tomhle seriálu úplně všechno, na jednu stranu humor těží právě z oné entropie, na druhou však na ní často klopýtne a proto je i vtipnost nestálá. Z hlediska britského humoru seriál stojí za povšimnutí, jinak je ale asi pro "náročné a/nebo otrlé". (27.09.2012)

"Rychle Bollo, zkus Vince rozbrečet!" "Ehm... Iggy Pop pracuje v Tescu!" Nepopsatelná záležitost, která sice dokáže střídat geniální momenty a nezapomenutelné fóry s naprostou trapností, kdy už nevíte, jestli si z vás tvůrci dělají prdel nebo tuhle úchylárnu myslí smrtelně vážně... Ale Noel Fielding je Bůh a celé Mighty Boosh je tak šíleně ulítlá věc, že se od ní nelze odtrhnout. Crimp, Zákeřná jazzová buňka, šamanské party... Je tady všechno, co chcete vidět, plus hafo věcí, které jste asi nikdy v životě vidět nechtěli. Tohle rozhodně nesedne každýmu, ale za zkoušku to každopádně stojí. (14.09.2015)

9/10 Musím říct, že ze začátku mi nějakou dobu trvalo, než jsem se srovnal s psychadeličností a značnou ulétlostí mnohých scén, ale potom už jsem byl doma. Všechny ať už slabší či našlápnuté díly spojuje vždy originální, žánrově pestrá a hlavně zábavná hudba. Krom muzikálnosti hlavních aktérů se mi ale seriálek dostal pod kůži ještě jiným fenoménem: Tím pro mě jako nepochopeného vyznavače jazzu je samozřejmě postava Howarda Moona. Rozhodně doporučuji každému, kdo skousne trochu té britské ujetosi, spousta skvělých gagů, hlášek a písniček za to stojí. PS: 3.řada, možná má pár slabších míst, ale rozhodne není výrazně horší. (13.06.2008)

Nedivím se, že je z tohoto seriálu mnoho lidí zmateno. Obláště přátelé amerických sitcomů mají květák vedle, že umělý smích neoznačuje místa, na nichž bychom se všichni měli za pupky popadat. No a pak je tu to proklaté srování s Pythonem, že? Zatímco často srovnávavný Monty Python jsou "trapný skeče vo hovně", Mighty Boosh jsou naopak "trapný skeče s pointou" zasazený do celkového příběhu. Tedy do příběhu "vo hovně", abychom si rozuměli. Čili mi vůbec nedochází, proč tyhle dva seriály lidi pořád porovnávaj, když jsou až natolik diametrálně odlišný. Mighty Boosh je podle mnohých trapná nuda, která nesahá Monty Pythonům po kolena, zatímco já tvrdím, že Monty Pythoni vykradli tenhle seriál přes časoprostorovou kapsu a tak si svou nudnou trapností jeden s druhým nezadají, ani co by se loosovi za kostým vešlo. Čili ano, takto se dělá kvalitní trapnosranda. A vy ostatní, kdož se neklaníte kárli MODů, se jděte vostrouhat. (07.06.2012)

Noel Fielding má charisma jako prase, právě díky němu hodlám sledovat dál, ač jsem po prvních třech dílech došla k závěru, že koukám na seriál s úžasným akcentem, dobrýma hláškama a pekleně nevyrovnaným humorem. Dvacet minut na epizodu by možná bylo více. Muzikálová čísla bych poslala do prkýnek úplně (a to si na muzikálech ulítávám). Zatím 50% EDIT 14.1.2013 - Po šesti dílech seriál vzdávám, žádná epizoda si mě nedokáže udržet po celou svou délku, jediné, co opravdu oceňuji je duo v hlavních rolích, ti kluci jsou fakt borci. Na to abych vydržela dalších čtrnáct epizod mi však nestačí ani jejich charisma. (11.01.2013)