Precious

Budu vypadat jako okoralá necitelná zrůda, ale příběh týrané, incestně znásilňované šestnáctky s dvěma dětmi, která nemá jinou možnost než se se složenýma rukama pasivně utíkat do snů, která už je svým trápením naprosto umrtvená, a která si tudíž nemůže v žádném případě pomoct sama a musí jí být pomáháno, tak tento příběh má zcela nulový dramatický potenciál. Na plátně mě nezajímá mučednické utrpení, ale to, jak se s ním postava vypořádá. Že by se Precious zvedla a dokázala se svou situací něco sama udělat, to je za těchhle podmínek čirá fantasy. Každá lidská tragédie je hrozná, ale ne o každé tragédii lze natočit film. Pokud ovšem jeho cílovými diváky není SM publikum slintající nad Umučením Krista. PS: postavu andělské učitelky, která padlé ženě ukazuje cestu ke světlu, už prosím nikdy víckrát ze smetiště nevyhrabávat. (18.01.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Zřejmě nejpřeceňovanější film roku 2009. Zaujmou solidní herecké výkony (kupodivu včetně Mariah Carey) a mnohé nelogičnosti (opravdu v Americe někdo může v šestnácti procházet školou s dobrými známkami, aniž by si někdo všiml, že neumí ani číst?). Představy hlavní hrdinky jsou možná až moc barevné a vzdálenější realitě než cokoli ze Star Treku, což sice chápu, ale přišlo mi, že to z toho filmu zbytečně trčí. Slušné, nic víc. (09.08.2010)

Tolikrát jsem si "fuj" neříkal ani u většiny hororů jako u tohoto snímku. Otázkou je, zde je to dobře nebo špatně. Precious působí na city velmi zákeřně a hlavní hrdinku prostě MUSÍTE litovat. Jenže takhle to není ono, divák se nevyvíjí a neprožívá s hlavní postavou. Nesedl mi styl vyprávění, ani pojmutí celé dramatické události. Takhle si bohužel drama nepředstavuji. Co ale musím pochválit, je skvělá hudba a silný závěr. 60%. (09.02.2010)

Pokud chcete pocíti depresi, pusťte si Precious. Tady menší výňatek z filmu: ..."Bězte do prdele! Vy nevíte nic o tom, čím jsem si prošla! Nikdy jsem neměla přítele, otec mi řekl, že si mě vezme. To bych přece neudělala, to je přece kurva protizákonné... Nikdo mě nemiluje. Láska pro mě nikdy nic neudělala. Láska mě bila, znásilňovala, nazývala mě zvířetem, dávala mi pocit zbytečnosti a bylo mi z ní zle!!!"... 80% (16.06.2010)