Vicky Cristina Barcelona

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Jen nenaplněná láska může být romantická. Při traileru jsem zvědavě očekával, u prvních recenzí, nečekaně připínajících snímku punc nejvtipnějšího filmu roku, překvapeně mrkal a u filmu ani nedýchal. A recenze proklínal. Tohle komedie není a z mého pohledu se k ní ani zdaleka neblíží. Ne snad, že by vtip chyběl úplně, ale na několika místech jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji podruhé - tentokrát v mnohem pozitivnější náladě napsaný - Match Point. Tohle Woodyho experimentování by (pokud možno nikdy) nemělo brát konce. Díky Španělsku je všechno důvěrně známé a přitom zářivě nové. Už když ke stolu přikráčí nekompromisní umělec Bardem, dá se tušit náznak přicházející partnerské symboliky, ale až když se fascinující komornost začne rozevírat, došlo mi, jak jedinečného díla se mi dostalo. Neviděl jsem totiž čistou romantiku, Woody už má své ultrašťastné konce nejspíš definitivně za sebou. A zároveň jsem neviděl ani náznak cynizmu, jenom potlačení snílkovství a nevyhnutelné získání jistého nadhledu. I díky tomu si Vicky nejvíce užijí takoví romantici, kteří už se spálili. Ti sladce doufající ať raději ještě pár let počkají po boku Hany a jejích sester. (31.12.2008)

I když tvorbu Woodyho Allena příliš nevyhledávám, rozhodl jsem se na tento jeho nejnovější počin podívat v očekávání něčeho nového, odlišného od jeho předchozích děl. A mé tušení dostálo pravdy. Vicky Cristina Barcelona na mě opravdu působilo velmi odlišně od jeho dalších filmů, ale výraznější nadšení se nedostavilo. Celý film, příběh mi jaksi protekl mezi prsty a téměř vyzněl do prázdna. Pokud to měla být komedie, nevšiml jsem si jediného vtipného momentu. Mělo-li to být drama, bylo příliš řídké. Jediné s čím se dá souhlasit, byl romantický film, ale ani ten nedosáhl možné kvality. Obyčejně mi nevadí filmy založené na dialozích, ba někdy jsou mnohem lepší než kupa nesmyslné akce, ale zde byly bohužel dialogy pro mě ze značné části nezajímavé a nudné. Stejně tak charaktery hlavních postav, které na mě působili krajně negativním dojmem (přece jen mě film nenechal úplně chladným… špatná reklama, taky reklama). Měl jsem pouze možnost sledovat něco přes devadesát minut omezené části určitého způsobu pohledu na život a to v jeho dvou odlišných podobách, které jak vidno nejsou slučitelné. Nechci tvrdit, že tento film je špatný, to rozhodně ne. Penélope mě opravdu dokázala o své roli přesvědčit bez nejmenších pochyb, ostatní odvedli "jen" standardně kvalitní výkony. (17.02.2009)

I když jsem s W.Allenem stále na špičkách a jeho filmy jsou pro mě hodně protikladné, na Vicky Cristina Barcelona jsem se těšil. Hereckému obsazení se nedá nic vytknout, tak samo prostředí, které je malebné a hned byste si to s herci vyměnili. Vyzdvihl bych i hudbu, kytarově melodickou, která výrazně dokresluje tu španělskou radost ze života. Láska je těžko definovatelná a těžko pochopitelná, ale hlavně se musí žít plnými doušky o tom vás tento film přesvědčí ;-) (05.01.2009)

Na stará kolena Woody Allen nějak chytil novou uměleckou mízu a dokáže přinejmenším každým druhým filmem, které konec konců chrlí kulometným tempem, překvapovat. Po jeho Matchpointu jde v krátké době o druhý kousek, kde bych jeho typický styl hledal jen s obtížemi. Dlouhou dobu, v podstatě celou první polovinu stopáže, jsem se do snímku nějak nedokázal vnořit, ale s každou další minutou mě tenhle boccacciovský propletenec vztahů a milostných vášní chytal víc a víc. Na rozdíl od svých starších komedií ubral Allen na svých typických dialogových fórcích, vynechal postavu neurotického intelektuála a soustředil se na skupinu lidí, kteří mají problémy se svými city a touží po něčem, co je jim momentálně nedostupné. Ty nevěry, svádění, odmítání a trápení jsou podány přesvědčivě a mají svůj půvab, zvlášť když tvoří pozoruhodný mnohoúhelník. Nejde sice podle mého o vrchol Allenovy tvorby, ale Vicky Cristina Barcelona určitě patří k tomu lepšímu, co režisér stvořil. Celkový dojem: 80 %. (24.05.2010)