Vicky Cristina Barcelona

Allen je stále dobrý režisér, ale jako scenárista si opět podráží nohy. Tentokráte příběhem, jenž do puntíku přesně naplňuje škatulku velkého krásného nic, jež se neustále točí v kruhu a spěje k "pointě", jíž s trochou divácké praxe odhadnete ne po půl hodině, ale po půl minutě. A to je průšvih. Obzvláště když je většina postav až nechutně jedno (Scarlett, Bardem) či dvojrozměrná (Cruz) a jediná naděje v podobě Rebeccy Hall je po většinu času nepochopitelně zastrčená v pozadí. Přičtěte si k tomu i mdlou vedlejší linii s Patriciou Clarkson a Kevinem Dunnem, a vypadne vám čistě průměrný film, jenž sice místy pobaví, ale z hlavy se vykouří dřív než skončí závěrečné titulky. Ale pořád lepší než Sólokapr. To zase jo. (24.10.2008)

Woody je parchant. Obyčejný spořádaný život jako by podle něj nemohl obstát proti prosluněným prázdninovým eskapadám, kde se plní fantazie a kde je vše tak dráždivé, nespoutané a sexy. Starý lišák vzal erasmácká klišé, líbivé španělské kulisy a vzpomněl si, že každá druhá dívčina, jakmile vyjede za hranice, se najednou urve ze řetězu a snadno podlehne kouzlu prvního svůdníka, který se na ni tak nově, tak výjimečně a tak exoticky usměje (a který s ní nemusí řešit vynášení odpadků a za ty dva dny se neokouká). Nutno podotknout, že Bardem škatulku naplňuje dokonale a že lze snadno uvěřit třem srdcím točícím se okolo jeho úsměvu. Woody k vyjádření ženských duševních proměn kupodivu nevyužívá dialogy (!), ale výhradně gesta a řeč těla - a vejde se do nich všechno od Vickyina tápání až po Cristininu přeměněnu z rádoby bohémské umělkyně v průměrnou šukézní barbínu, která nikdy nebude mít mentalitu beuzdné rockové hvězdy. Fór a zároveň slabina filmu tkví v tom, že Allen občas naznačí, že na tohle bohémství sám nevěří a že Juan Antonio v jeho očích není žádným gerojem... Woody si dovolil jen další stylistické cvičení, které s divákem manipuluje podobně bezohledně jako Match Point. Navíc, věřit tak bezútěšný pohled na obyčejný život chlapíkovi, co natočil Annie Hall, Hana a její sestry a Manhattan, to prostě... Woody, ty parchante! (25.12.2008)

Léto, slunce, bezstarostnost, vášeň a jedna zatraceně záviděníhodná švédská trojka, to je Vicky Cristina Barcelona. Tápající postavy hledající samy sebe a konfrontace opačných archetypů jsou vystiženy přesvědčivě, a to jak díky scenáristické vyzrálosti Woodyho Allena, tak kvalitním hereckým výkonům. Spád a svěžest filmu jsou zajištěny vypravěčem, který potenciálně nudné, avšak pro příběh nepostradatelné, informace bleskurychle odříká a samotný film tak může zobrazovat jen to, co je skutečně zajímavé. Celkové vyžnění ale nakonec zůstává poněkud naivní a vlastně i povrchní. Z figurek rozestavěných na hluboké psychologické drama se vyklubala jen příjemně obyčejná partie. 7/10 (11.01.2009)

Woody Allen opět sonduje partnerský život, tentokrát v panenské Barcelóně, obklopen krásnou Scarlett, Rebeccou a Penélope. Narozdíl od vynikajícího Match Pointu, kde šel příběh opravdu do hloubku vztahů a zaobíral se jimi ze všech úhlů pohledu, se ve Vicky Cristina Barcelona jedná pouze o povrchní story dvou slečen, jenž ztrávili prázdniny v daleké zemi, kde každá z nich propadla lásce stejného muže a každé to přineslo něco jiného. I přes gradování děje plného zvratů a nevěr, se ve finále nic (jako v reálném životě) nevyřeší a nezmění. Tato souhra romantický hříček nakonec vede k naprosto logickému a přesto nezajímavému konci, kde se naše dvojička vrátí do starých kolejí a svoje láskyplné prázdniny nechává za sebou. Režisér opět typicky nezklamal, ale také nepřinesl nic nového a proto stále platí jeho "Hra Osudu" za nejlepší film posledních let. (06.02.2009)

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)