Elitné komando

Mizerové 2 jsou proti Elitní jednotce politicky korektní čajíček. Fašismus z toho filmu přímo prýští, i když často plyne z drsných podmínek ve slumech anebo je alespoň částečně vykoupen totální devastací rodinného života. I tak ale musí každý velitel z URNy jásat, že těm feťákům, flákačům a budižkničemům konečně někdo natrhl zadek na velkém plátně - efektně a bez upejpání. Můžete to brát jako prosté konstatování faktu... i jako zvrácenou agitku za rázné potírání póvlu. Nic to nemění na poněkud klopýtavé první polovině, která se trochu marně pokouší o rozmáchlou městskou kroniku a zadrhává se ńa příliš mnoha voice-overech, nepodstatných detailech a přeskocích v čase. Ale druhá - absolutně nekompromisní - polovina je prostě neskutečnej náhul. (09.07.2008)

Film, který převrací vzhůru nohama zažité povědomí Evropana o etickém úzu... Jak velmi je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Syrový, temný, probouzející se vulkán. Když vidím TOHLE, uvědomuji si, jak je drtivá většina amerických akčních filmů mělká a plochá. Z Tropa de Elite doslova sálá vjem autentičnosti, není to konstrukt akčního schématu určený pro zábavu obézních žroutů popcornu. Tohle není natočeno pro pobavení cynického středostavovského západního publika...To má o čemsi vypovídat... Film logicky (zemí původu jistě) ukotvený poblíž fenomenálního Města bohů, nazírající však skutečnost jakoby z druhé strany, sociální vykreslení situace v příměstských slumech tu není prvořadé, v Tropa de Elite jde především o postižení toho obrovského tlaku stresu na příslušníka elitní jednotky. Už úvodní, skvěle nastříhaná, expozice z taneční party s textem písně ,,Dokonce i BOPE se třese, když pochoduje na kopec. Protože jim to nandáme, armádě i policajtům" je více než příznaková. Všechny ty chudinské čtvrti s vlastními zákony, lidská džungle prolezlá korupcí, drogami a zločinem... Odvážit se do favely hraničí se sebevraždou. Sám příběh vlastně ani není důležitý, důležitá je absurdita prostředí, kde relativní jsou jsou veškeré civilizační principy i ideje a ideály, kde není rozdíl mezi dobrem a zlem, mezi správným a špatným, kde každý člověk je jenom predátor...nebo jeho oběť... Skutečný akční film... Podobné filmy: Město bohů, Ônibus 174 (04.01.2008)

O třídu slabší než Město bohů, ale stále je to drama, které má obrovskou sílu. Nejhorší na všem je, že jsme nuceni sledovat peklo na zemi očima toho vůbec nejkrutějšího policisty, jehož jednání se nám v průběhu děje čím dál více hnusí, ale zároveň čím dál více chápeme, že jinak to prostě nejde. Ať už jde o mučení a střílení dealerů, nebo ten neskutečně tvrdý vojenský výcvik, jenž se v jednu chvíli opravdu těžko sleduje. Každopádně José Padilha dosáhl svého a představil nám společnost tak bezútěšně spustošenou a zkorumpovanou z obou stran zákona, že na něco takového jen tak nezapomenu.. (28.08.2012)

Kdyby byl celý film lineární převyprávění výcviku nových členů "elitní jednotky", vadila by mi pouze ideologická pachuť, která je cítit snad z každé scény. V existující podobě mi na Trope de Elite vadí mnohem víc. Akce v podstatě moc nebylo a když už zrovna nějaká byla, nepřišla mi příliš přehledná. Polovina scén úplně zbytečná, nezajímavé vedlejší linie, necílevědomý scénář a spousta ošklivých mužských postav, které se mi (kromě hlavní trojice) vytrvale pletly. Abych pravdu řekl, už po půl hodině jsem se začal těšit na konec (a až do konce jsem se na něj těšit nepřestal). (21.04.2011)

Co dva roky se mé cesty protnou s nějakým brazilským filmem. Co dva roky je to navíc s filmem, na který se dá jen těžko zapomenout. Letos to vyšlo na Tropa de Elite. Snímek, který zašel autentičností a intenzitou žážitku možná až příliš daleko. Typ filmu jakého bychom se v západní produkci prostě nedočkali. Každá z částí je o něčem jiném a trochu jinak. Pravomoci zneužívající speciální jednotky, zkorumpovaná policie, bezvýchodná sociální situace ve slumech, politika, systém, společnost či výcvik jednotek. Vše vás po celou stopáž ždíme až na dřeň, čemuž vydatně napomáhá dokumentární styl à la Greengrass. Přes všechny silné stránky filmu, především pak v jeho druhé polovině, je na něm to nejlepší (či nejhorší, jak se to vezme) přerod Matiase. Z toho mrazí v zádech. Ze záporů jsou tu pouze čistě osobní věci. Ať již to, že Matiasovi brýle působí v elitní jednotce poněkud nevěrohodně, tak i nepřítomnost zahalení obličeje jejich příslušníků (EDIT po čase: po vidění dokumentů Favela Rising a Bus 174 beru tyto mé naivní výtky zpět). Jde o silný film. Dokonce výjimečný. Ovšem v žádném smyslu slova "pěkný". Dobro? Zlo? Ale jděte, to jsou dávno přežité pojmy. Žádné naděje, žádné iluze, žádné dobré pocity; čistá deprese. To je to co ve vás Tropa de Elite zanechá. Na hodně, hodně dlouhou dobu. (08.01.2008)