Punk's Not Dead

Snad žádný hudební styl nevzbuzuje tolik emocí jako punk (či chcete-li punkrock) a tenhle dokument je toho parádním důkazem. Začalo to hraním ve sklepeních, přespáváním u fanoušků a módou DIY, dneska je z toho komerční záležitost, co hrajou rádia a MTV - a to přece není punk, ne?! Mně osobně se tohle odsuzování vůbec nelíbí, důležité je to poselství, ty texty a ta hudba, která sdružuje lidi, co jinak nezapadají a co si v tomhle bláznivým světě neví rady - tak tomu bylo v sedmdesátých letech a je tak tomu i dnes, ať už je to ten "pravý" punk nebo pop-punk. Tak otevřte svou mysl a na kecy o komerci se vybodněte. (22.01.2009)

Dokument v ktorom sa objaví môj nekriticky obdivovaný The Adicts. Dokumet o hudobnom štýle môjho života a ja môžem dať len úbohých päť hviezd. Nehoráznosť! Punk nieje mŕtvy, ale punk pomaly umiera. Nádherná a hrôzostrašná myšlienka plynúca z celej projekcie. Film sa snažil ucelene zmapovať celú históriu punku, kedy sa museli začínajúce otrhané kapely a prvý fanúšici tlačiť v zaprdených baroch až po dnešné veľké punkové festivaly ktoré vám prináša MasterCard a Playstation. V priľahlých stánkoch si môžu uniformovaní punk/pózeri kúpiť slipy tej správnej značky a trinásťročné pubertiačky poskakujú na vystajlovaných fešáčiskách z GreenDay-u, lebo si Google im opravil hľadaný výraz "pank" na "kúl punk". Film o hudobnom štýle, kedy sa pôvodné Fuck You! postupne zmenilo na I´m cool, because I´m punker!. Starí páni zo zlatých čias po rokoch v štýle punk-sex-pivo už toho veľa nevládzu, a tak je ich odkaz dnešnej zamindrákovanej assbukovskej (de)generácii čoraz vzdialenejší. Povinnosť? Možno, pretože presne tento prístup zničil tú krásnu pôvodnú myšlienku. (02.02.2012)

Punk žije, nie je mŕtvy, o tom vôbec nepochybujem. No omnoho viacej ako s týmto americkým filmovým dokumentom sa v tomto tvrdení stotožňujem so škótskou kapelou The Exploited, ktorá v jednom zo svojich kultových songov spieva, že: "Řekli mi, že punk je mrtvej. Přeju si je jít zavraždit. Nemají rádi hudbu, nemaj rádi slova. Vy všichni můžete odprejsknout ke svejm. Punk není mrtvej, to vím. Punk není mrtvej, to vím, že není! Jsme staří pankáči a je nám to ukradený. Jsme boot boys, co si barví vlasy. Kožené bundy, džíny a těžký boty. Lítáme po nocích, napříč každému zákonu. Slibuji nebát se nikoho, do té doby než umřu. Nelíbí se ti to?! Srazím tě na zem." Punk´s not dead! Punk nie je mŕtvy! *** (01.01.2021)

"Nic nepředstíráme." To už je dávno pryč, ale to mně zase až tak moc nevadí. Punk již prostě není ten upřímný protest vzešlý z dělnického prostředí, ale trošku nám zkomerčněl. Já tedy mám raději ty garážové a podzemní základy, ale klidně si zařádím i na cosi komerčnějšího, když to má pořádný punk rockový náboj. Tady je muziky opravdu hodně, což mne na jednu stranu uspokojuje, ale na druhou stranu mne to trošku štve, protože jeden song střídá druhý v takovém tempu, že jsem si připadal jako japonský turista, který během týdenní dovolené stihne projet celý svět a doma se pak dívá na fotky, aby zjistil, kde to vlastně byl. (09.02.2016)

Hodnotný dokument, který úspěšně zachycuje tehdejší i dnešní (post)punkovou scénu, snaživě (ne vždy s výsledkem) se pokouší definovat punk a ukazuje, jak se z něj postupem času stala komerce. Pravý punk nepřísluší dnešním teenagerům, oblékajících se do příslušného oblečení, ani současným punkerům, nýbrž těm, kteří si skutečný punk (polovina 70. let až jejich konec) prožili nebo jej chápou tak, jako byl chápán tehdy. Punk is Dead, byť v pár zasvěcených duších žije v podobě pocitu, nikoliv hudby, dál. (29.12.2008)