Boží duha

Je určitě sympatické, že se Svoboda nebojí velkých témat. V roce 2007 se o poválečných událostech týkajících se sudetských Němců teprve začínalo mluvit, takže vlastně odvážný příspěvek do diskuze. Přesto pan režisér dost tlačí na pilu co se týče dramatu, teatrálně zobrazuje násilí, na můj vkus až zbytečně. V jádru ale hodnotím jako přínos. 60% (05.07.2020)

Povedený film s výbornou Markétou Hrubešovou i Milanem Kňažkem, kterému jsem, pravda, ze začátku, jeho hraní trochu nevěřila. Hlavně konec mě ale dosral, je dobré si na něj počkat... O kvalitě filmu jistě vypovídá i mezinárodní cena Circomu za nejlepší drama a zároveň nejvyšší cena Grand Prix Regional, kterou dostal režisér na mezinárodní konferenci v Holandsku. Za zmínku stojí i to, že přestože film zaujal mezinárodní osazenstvo, u nás dostal od Rady pro televizní a rozhlasové vysílání pokutu 50 tisíc korun za erotické scény, kterých je však ve filmu docela poskrovnu... (10.06.2009)

Možná se pan Svoboda někde o něco hodně moc praštil a začal si myslet, že je pan Vláčil a točí film o Adelheid z pohraničí, jenže ani těžký otřes mozku neomlouvá to, že si k tomu vybral Heidi ze statku, jejíž fyzické přednosti žádným maskovacím potenciálem nedisponují už z toho prostého důvodu, že je všichni dávno znají zpaměti. (21.07.2009)

Z perfektní nahrávky na smeč z toho udělat paskvil, to je také umění. Ty retrospektivy se hrnuly jedna za druhou. Baba neustále mele o pomstě gardistů, a to tak, že stále. Asi se jí to líbilo či co. Vůbec jsem celé to divadlo nepochopil. To jim ten co je vylosoval a odváděl neřekl oč jde? Ani ony samy netušily? Nebylo jim třináct, byly to dospělé dívky. Tak proč potom tolik vyvádění? No, nechme to tak. Skvělí herci se snažili, ale ten pitomý způsob podání prostě nemohli utáhnout. Měl jsem pro ně připravenou dvacítku. Ale za ten konec, nedám ani to. Je mi jich líto (11.07.2019)

Knižní předloha staví na dialogu, vyprávění a popisu atmosféry, pro něž scenárista Svoboda, jakkoliv je to vynikající tvůrce, nedokázal najít adekvátní filmovou podobu. Herci se snaží, kameraman Ivo Popek místy doslova čaruje, pořád je z filmu ale cítit literární půdorys vyprávění, který je na obrazovce zbaven jakéhokoliv přesahu. (Jaroslav Sedláček, Ci 05/2008) (16.01.2021)