Ein Freund von mir
A Friend of Mine
Obsahy(1)
Letargie čerstvě dostudovaného matematika Karla (Daniel Brühl) je hlavním důvodem, proč ho jeho zaměstnavatel přesune z pohodlné kanceláře do hlučné garáže. Jak dlouho vydrží mladík mlčky a za minimální mzdu převážet luxusní automobily? Impulsem k nějaké aktivitě by pro něj mohlo být setkání s Hansem (Jürgen Vogel), spontánním požitkářem, věčným optimistou. Vzdor diametrálně odlišným povahám se z nich stanou kámoši. Jejich nezávazné blbnutí a odvážné jízdy spícím Berlínem začnou ztrácet své kouzlo, když se mezi ně vklíní Hansova dívka Stella (Sabine Timoteo). (Matty)
(viac)Videá (1)
Recenzie (34)
"Co ode mě vlastně chceš?" Také jsem si chvíli tuhle otázku kladla, která tam zazněla až téměř v závěru. Nikdo mě tady nevydíral silnými emotivními scénami, celé to působilo opravdově a nenásilně a evokovalo to pocity, mnohým tak známé. Uletět ze stereotypu všedních dnů ne nějakým bombastickým způsobem, ale například jako Hans s Karlem, jen menšími extravagancemi v autě, jejich jízdou, běháním vedle auta a nebo u Hanse doma se španělštinou a Stellou. Takové ty maličkosti, které se možná někomu už staly a nebo má nějaké podobné chuť uskutečnit. Karel na mě působil trochu chudokrevně a proto mu velmi vhodně vybrali jako "kámoše" Jurgena Vogela v roli Hanse, který byl malinko živější a trochu toho svého já přenesl obrazně na Karla a o tom to celé ve výsledku je. O pochopení a empatii ke svému příteli, protože to může být pro mnohé někdy velmi obtížná záležitost. Stella si mě získala hned na začátku, protože i ona má "svůj" hrníček, tak jako já. Nenápadný, ale o to víc lidský snímek. Kdo vlastně jsi, Sebastiane Schippere? ()
Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru. ()
Zvláštní snímek se dvěma svéraznými hlavními postavami, Daniel Bruhl si střihnul docela náročnou roli, jeho Karl je těžký introvert, samotář, snílek, zatímco Vogelův Hans je člověk, jenž je zkrátka "šťastný" a nic moc neřeší. Jejich rodící se přátelství má opravdu některé moc hezké momenty. Kámoš je snímek pro užší publikum, ale nemusel by nudit nikoho. A spočítal někdo, kolikrát Vogel ve filmu zakřičel geil?:-) ()
Němci občas vyprodukují kromě velkého množství sraček, kterých se chytají naše komerční televize i nějakou lahůdku, kterou však naopak na našich obrazovkách většinou nespatříme. Bohužel! Naštěstí mám doma Cinemax, takže mi neunikl Kámoš a já jsem bohatší o velký zážitek z fascinujícího malého filmu o jednom obyčejném přátelství. ()
Kámoš je pohodový německý snímek na pomezí komedie a dramatu. Věci komplikované jako přátelství a láska dále nekomplikuje, nehraje si na nic, čím by být nezvládnul. I když minimálně jednou scénou odkazuje ke Godardově Bandě pro sebe („pojďme minutu mlčet“) a někomu může asociovat také Klub rváčů, je ve svém sdělení mnohem umírněnější. Neprovokuje, nevyzývá k anarchii, díru do světa neudělá, ale dokáže navodit melancholický pocit kapky stékající po okně – a ten je k nezaplacení. 70% ()
Reklama