Muž a stín

Moc se mi to líbilo, Miroslav Donutil byl přesný, Radek Holub jako inspektor Veverka mě bavil a dýchla na mě atmosféra první republiky, kterou mám ráda. Už se těším na další díly z této série. a nesmím zapomenout na krásnou Vilmu Cibulkovou. To je skutečně snad jediná naše herečka, které její "femfatalky" věřím. (17.08.2011)

Zbytečně překombinované a zbytečně moc postav. Miroslav Donutil v roli vrchního detektiva Klubíčka předvádí svůj obvyklý standart. Zbytek také nijak nevyčnívá ani nepadá, prostě průměr. Dobová atmosféra první republiky je však zachycena dobře. Budu se muset podívat na první filmové zpracování podle Emila Vachka Vražda v Ostrovní ulici z roku 1933 s Jindřichem Plachtou v roli Klubíčka. Tohle mě moc neoslovilo. (06.07.2020)

Muž a stín, televizní detektivka podle scénáře Terezy Brdečkové na motivy stejnojmenného detektivního románu Emila Vachka v režii Dušana Kleina postrádá sice onen příslovečný detektivní punc a je mnohem více televizní inscenací, tak typickou coby zástupce portfolia tvůrčích snah České televize poslední dekády, lze ji i přesto vzít na milost a obstojně se při jejím sledování bavit. Překvapivě vážný Miroslav Donutil v roli inspektora Klubíčka (je pozoruhodné, že většina klasických českých detektivů má tahle milá zdrobňující jména) ve své roli obstál, přiléhavě ztvárňuje majestát statutu inspektora i odlišný mravní rámec předválečné doby (pohled na prvorepublikovou realitu je ale obecně v soudobé televizní a filmové tvorbě hodně idealizovaný). Zřetelná je i snaha tvůrců etablovat tu českou obdobu slavných zahraničních vzorů a Donutilův Klubíčko je zjevnou esencí detektiva z dílny nejpovolanější, Agathy Christie - český Poirot. A sázka na staromilskou školu (Klubíčko je milovníkem bibliofilií, dýmky a dobré kávy (nafty)...) celkem vychází... I ostatní role jsou na televizní poměry výborně obsazeny, dá se říci, že tu hraje doslova herecká špička (mně osobně nesedí Tomáš Töpfer), výborně funguje i hudební složka, místy se jako jediná stará o ,,detektivní" atmosféru, povedené jsou též flashbackové rekonstrukční prostřihy, barevně jinak tónované... Zkrátka televizní setkání s vrchním inspektorem Klubíčkem se neslo přesně v duchu jeho gentlemanské přirozenosti... (19.10.2007)

Až překvapivě se mi moc líbila tahle retrodetektivka. ČT si uvědomila popularitu svých Četnických humoresek, britského Hercula Poirota a archivních Hříšných lidí a sáhla po Emilu Vachkovi, který jako jediný u nás vytvořil v předválečné detektivní literatuře postavu velkého detektiva. Byla to šťastná volba, ještě šťastnější bylo obsazení Miroslava Donutila do hlavní role. Ten je tu až překvapivě střídmý a umírněný a tato poloha mu sedne. Vedlejších role (i epizodky) mají na starosti zkušní herci a známé tváře, takže to vyšlo na jedničku. (22.10.2007)

Český kriminální film natočený podle stejnojmenného románu E. Vachka. Inspektor Klubíčko v podání M. Donutila rozplétá případ vraždy staré lichvářky Zacharové. Proti nebohému manželovi Hugo Zacharovi (T. Töpfer), dlouhodobě trpícím pod despotickým chováním své ženy, svědčí všechny indicie a je automaticky pokládán za hlavního podezřelého. Důvody vraždy spadají do minulých časů, které sahají až do období před první světovou válku a je do nich zapleten i Zacharův přítel Friedman, kterého ztvárnil V. Postránecký. S vyšetřováním na první pohled jasného případu inspektoru Klubíčkovi pomáhal R. Holub a začínající kriminalista J. Strach a cennými informacemi přispíval i novinář J. Langmajer. Ve snímku se objevují osoby, u nichž jsem měl poněkud problém určit jejich vztah k ostatním postavám, jednalo se především o S. Postlerovou a V. Cibulkovou, s čehož vyplývá, že vztahy ve snímku byly dosti komplikované a nepříliš srozumitelné. Z vedlejších postav mohu ještě zmínit policejního technika M. Táborského, Zacharovu bývalou sekretářku N. Konvalinkovou a především mého oblíbence J. Bábka v malé roli bankovního úředníka. Nakonec vyšlo najevo, že vražda byla spáchána kvůli drahocennému prvotisku K. H. Máchy, což se mi nezdálo také příliš přesvědčivé. Jak už bylo napsáno, film D. Kleina vyžaduje značné soustředění a ani tak není jisté, zda divák pochopí všechny souvislosti. Přesto si dovolím hodnotit průměrně, neboť žádné jiné hodnocení nepřipadá v úvahu. (04.03.2022)