Smrť čaká všade

Smrt čeká všude má jeden zásadní problém, a to je absence propracovanějšího příběhu. Snímek je totiž složen spíše ze střípků denní práce pyrotechniků, jejich schopnosti čelit bezprostřednímu nebezpečí a způsobů, jakými se vyrovnávají se stresem. Ale kromě toho, že sledujeme tříčlennou pyrotechnickou jednotku (obsazenou nepříliš známými herci, ti známější se tu objevují jen v epizodních roličkách), která jde od jedné bomby ke druhé, tu není žádný nosný příběh. (03.02.2010)

Že by mě tohle oceňované oskarové drama srazilo do kolen, to rozhodně říct nemůžu, a do mé topky válečných filmů se taky nezapíše, na to příliš absentuje souvislá dějová linka a postavy jsou, snad s výjimkou hlavního hrdiny, opravdu jen načrtnuté. Jde vlastně o zachycení několika útržkovitých scén z působení jednotky zaměřené na zneškodňování náloží. Absolutně lze ocenit autentičnost ve smyslu zachycení celkové atmosféry v Bagdádu a Iráku zasaženém občanskou válkou. Ve srovnání se snímkem Kathryn Bigelow působí hollywoodské tzv. válečné filmy, jako např. Tři králové, spíš trapně. S autentičností jednotlivých scén a příhod hlavního hrdiny to už taková sláva nebude, jak napsal můj oblíbený uživatel flanker27, v reálu se určitě hraje daleko víc na jistotu a podobný sólista holdující adrenalinu by neměl pochopení ani u svých kolegů z jednotky ani, a to především, u svých velitelů. Odhaduju, že nejméně třikrát by si z předvedených eskapád vykoledoval ukončení mise. Americké jednotky jsou specializované a obvykle v případě mimořádných situací povolávají příslušné speciální jednotky na jejich vyřešení, aby se pyrotechnici pletli do práce ostřelovačům nebo čistili přilehlé sektory od teroristů, je pouhá fikce. Ocenit se na tomhle dramatu dá taky absence obvyklého vlasteneckého patosu, profláknutých klišé a především politické korektnosti. Kathryn Bigelow se vyhla i zbytečným naturalistickým nechutnostem, válka v jejím pojetí je stres, únava, stálé napětí, špína a čekání na konec mise. Celkový dojem: 80 %. (01.04.2010)

Syrový a realistický vhled do života pyrotechniků v Iráku? Možná. Mně to ale přišlo v první řadě jako ne moc uvěřitelná výpověď o tom, jaký ve slavné americké armádě panuje nebetyčný bordel a jak je plná nezodpovědných asociálů (na což klidně můžete namítnout, že je z nich přece udělala ta šílená válka a blablablabla, jenže filozofii tady neřeším). Jiná věc pak je, že si Kathryn Bigelow vybrala pro tenhle portrét vynikající dobu, pročež jí nemálo velmi známých herců neváhalo zahrát jakýkoliv štěk, a jak ukázaly Oscary, omotala si odbornou i laickou veřejnost (kromě několika publikačně činných vojenských veteránů) kolem prstu... a to se vyplatí!;) Ještě jiná věc ovšem je, že jí ti její "kluci šikovný" všechno zahráli jako z učebnice, a že to mozek sžírající vedro a neustálý oprávněný strach z každého čumila můžete z filmu cítit v každém záběru. Jasně, není tu klasický nosný příběh s nějakým tím obloukem, ale to se jednak u snímků vycházejících ze zápisků válečného zpravodaje stává, a druhak ho tady k ničemu nepotřebujete - tohle není Četa ani Black Hawk Down, ale regulérní psychologická sonda z válečného prostředí. A v tomhle ohledu nemůžete Hurt Lockeru upřít jeho kvality, byť samozřejmě můžete nesouhlasit s tou proklamovanou realističností (ona tu totiž tak nějak je a není, podle toho z jakého směru to vezmete). Já za sebe vím, že se na to celé velmi pravděpodobně už nikdy znovu nepodívám, ale že Rennerovu závěrečnou desetiminutovku, kterou bych si klidně pouštěl čas od času několikrát za sebou, bych si bez těch dvou hodin předtím nemohl vychutnat. 70% s varováním, že to opravdu není pro každého. (26.08.2012)

Je to podpriemerný americký film z vojenského prostredia. Má iba priemerný príbeh o vojenskej jednotke pyrotechnikov pôsobiacich v súčasnom Iraku. Potenciál príbehu nie je najhorší, ale už samotný scenár je na tom veľmi zle. Celý film nemá v podstate žiadny dej, teda ani žiadnu gradáciu, celý čas sa nestane nič, čo by mohlo nejak prekvapiť, takže sa doń vôbec nedá vžiť. Je to prakticky iba súbor po sebe idúcich lepších alebo horších scén, ktoré sa snažia zobraziť vojakov v prostredí, kde na nic zovšadial číha nebezpečenstvo, či už z nastražených bômb alebo od teroristov. Ale film podľa mńa zostal len pri snahe, lebo mu nič nevyšlo. Atmosféra všadeprítomnej smrti je tu veľmi slabá, o žiadnu postavu sa nedá ani trochu obávať a zneškodńovanie bômb je zase absolútne bez napätia alebo aspoń nejakého zaujímavého nápadu. Ale niekedy sa udeje aj niečo zaujímavé ako napríklad súboj odstreľovačov alebo snaha pomôcť civilistovi s bombou. Najväčším záporom tohto filmu je až príliš veľké množstvo silných nelogičností, ktoré by ma prekvapili aj v najväčšom braku a nie ešte v slávnom a cenenom filme a sprevádzajú film od začiatku až do konca. Takže aj týmto akýkoľvek pocit reálnosti neprichádza do úvahy. Postavy sú tu úplne nezaujímavé, bez akejkoľvek charizmy alebo lepšieho herectva a nikomu sa postava vojaka nedá veriť hlavne kvôli tým nelogičnostiam v ich chovaní. S technickou stránkou filmu a s réžiou tiež nie som spokojný, pôsobí na mńa až príliš amatérsky. Uvedomujem si, že sa jedná o pomerne lacný film, ale aj s prihliadnutím na tento fakt ma vôbec nezaujal. Veľký úspech tohto filmu je pre mńa veľkou záhadou. Ak už niečo takéto dokáže vyhrať oscara v najhlavnejších kategóriách, tak to už môže vyhrať akýkoľvek film. Objektívna kvalita filmu- 48%, film sa páči mne na 45%. (11.03.2010)

Full Metal Jacket nového tisíciletí – militantního, cynického a dravého. Kulervoucím způsobem natočené dokudrama o lidech závislých na válce, o přerostlých klucích, pro které je normální život až příliš normální. Bigelow naložila vozík plný naturalismu, žhavé irácké atmosféry a brilantních hereckých výkonů. Takhle dynamicky natočené váleční drama tu chybělo od dob, kdy Scott střílel na jestřáby. Podobně jako on i Bigelow nechává stranou morální hodnocení konfliktu, ale jde hloub do psychiky postav a neodpouští si i solidní porci ironie (něco, co mi u Černého jestřába přeci jen chybělo). Dvě hodiny skvěle porcují syrové bojové scény a zapocené dialogy veskrze průměrných vojclů. The Hurt Locker se nesnaží dobrat podstaty irácké války, ale jen vystihnout podivnou duši válečníka. A v tomhle ohledu odvedla Kathryn Bigelow lepší a vnímavější práci než její mužští kolegové. Krom koulí má totiž i zatracenou empatii... The Hurt Locker je pro mě jedním z amerických vrcholů roku 2009. Ne-li číslem 1. (08.02.2010)