Invictus

Ani ve snu by mě nenapadlo, že Nelson Mandela se snažil podnítit svůj národ právě sportem a sportem zrovna ne ledajakým. Clint Eastwood opět natočil úžasný film s úžasným příběhem, tentokrát podle skutečný události. Legrace je, že na jednu stranu v jednom roce natočí film o pravověrným rasistickým Američanovi a hned na to natočí film o Jížní Africe a o tom, jak se to tam v devadesátých letech formovalo. Každopádně ale na film samotný se nechá koukat, a ačkoliv je především o sportu, objeví se tam i jiné stránky tehdejší doby. A to je jen a jen dobře. Clint Eastwood ví co točit a nebojí se zasáhnout svými filmy jakýkoliv kraj. Takže mistrně odvedená práce tam určitě bude. Příběh je ale už rutina, na pomezí zajímavého vzniku nového státu. (04.07.2010)

[imdb: 7.7/10] | me: Obrovské myšlienky veľkého muža, ktoré zmenia JAR vďaka múdrosti, rozvahe a jednoznačne rugby. Príjemné na pohľad aj keď faktor dokonalosti Mandelu je až moc nadnesený. Vďaka za športovú polovicu filmu, je zaujímavé presvedčiť sa o tom, že rugby ako šport stoji za prd. (Soccer rules !) Motivácia, láska ku krajine, odpustenie,... to sú až príliš opkaujúce sa motívy. Ako rozprávka o dedovi vševedovi, jeho synovi, ktorého nikdy nemal a vôli dostať sa až za hranice možností s ušľachtilým cieľom je to fajn + herecky na veľmi vysokej úrovni (ako Freeman tak aj Damon), avšak Clint tu niekde urobil chybu a akosi nezapôsobil ako to on vie (Gran Torino, Changeling , ...). Film nie je zlý, to vôbec nie, ide skôr však o ódu na Mandelu (patetický chválospev). Boh žehnaj Afrike ! (07.01.2010)

Hrdinstvo a morálka a starý dobrý Clint, aj keď tentokrát príliš veľa "vlajok", príliš veľa idealizmu a premrštená dĺžka..Niektoré momenty boli vo filme silné, avšak výsledný produkt príliš za srdce nechytí. Mandela bol vykreslený ako sám Pánbožko, dokonalý, nezdolný a od Clinta to vyznieva LEN ako oslavná óda, ak tým nič iné nechcel povedať. (07.03.2010)

Eastwoodova réžia je solídna, Peckhamov scenár však plný klišé, sentimentu a predvídateľnosti. Eastwood ale na naivite stavia, je to film, obhajujúci jasné hodnoty a zámerne sa vyhýbajúci kontroverznosti. Ak by to bolo o americkom prezidentovi a americkom tíme, asi by tu bolo hodnotenie o 30% nižšie. Bohužiaľ ak ste s prezidentom, tak sa chováte ako posratý, takže dialógy s Mandelom nemôžu pôsobiť prirodzene. Freeman je proste Freeman, nedokázal som sa naladiť na fakt, že hrá juhoafrického prezidenta a prejav Damona je asi zámerne tupý, ale keď je trochu pribratý, tak tak aj pôsobí:). Film v mojich očiach zachraňuje fakt, že jeho veľká časť sa odohráva na štadióne Ellis park v Johanesburgu, kde naši zvíťazili pred štyrmi rokmi nad Talianskom a vtedy som pociťoval asi najväčšiu národnú hrdosť v mojom živote. (27.11.2014)

Tak tohle jsem od Eastwooda nečekal ani v těch nejhorších snech. Něco podobného se snad nevidí ani na Nově v dvoudílném německém megafilmu. Od sportovního žánru se nějaký ten patos a citové vydírání očekává, ale to co zde Clint předvedl, to hluboce překračuje hranice dobrého vkusu a je mi úplně jedno, do jaké míry jde o rekonstrukci. Prvních pár desítek minut jsem trpělivě čekal, kdy se konečně začne něco dít, kdy nám přestanou tlouct do hlavy, že rugby je jediný způsob jak sjednotit národ a kdy Mandela přestane mluvit ve filozofických frázích o budoucnosti, bratrství a víře (jeho první rozhovor s kapitánem rugbyového týmu je asi nejkreténštěji napsaná smrtelně vážně míněná scéna jakou jsem poslední dobou v áčkovém filmu viděl). Nestalo se, rugbysti vyhráli a film skončil stejně hloupě jako začal, akorát se všichni usmívali, měli se rádi bez ohledu na rasu a postavení a asi se i vymítila chudoba a AIDS. Mandela je ve Freemanově podání tak přehnaně úžasný přemoudřelý vševědoucí superstařík, až mi lezl fest na nervy, stejně jako všechny ostatní postavy, prodělávající tu ohromě originální proměnu z odpůrců na fanoušky. Scény ze hřiště jsou nevídaně nudné, přiznám se, že pravidlům moc nerozumím a rugbyový zápas jsem nikdy celý neviděl, ale zde jsem si připadal jako když koukám do pogujícího kotle pod pódiem Visacího zámku kolem druhý ráno – dvacítka oplácaných třicátníků těžkopádně vykopává nohama, postrkujují se, občas nějakej upadne a pak se strhne mela, při které se tahají za trička. Jenže tady u toho nadšeně křičí přeplněný stadión a vlastně i celá Afrika. Mám právě podezření, že z mnohamiliardového rozpočtu zrovna probíhajícího MS ve fotbale pořádaného JAR šlo pár milionů právě do Eastwoodovi kapsy, aby ještě před zahájením šampionátu natočil tento propagandistický film, abychom my všichni potenciální návštěvnící viděli, že se nemáme čeho obávat, JAR je v dobrých rukou a ulice jsou bezpečné, protože dobrá hra nasytí hladové. Naštěstí domácí nepostoupí ani ze skupiny, takže se snad za pár let nedočkáme podobně oslavného blábolu – to máte za ty zkurvený vuvuzely. (22.06.2010)