Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Jsou mladí, milují se, studují a hrají jazz, ale v době nacistické okupace má pro ně jejich první veřejné vystoupení tragické následky… Film vypráví o studentských láskách v nejtěžších dobách, protože i za protektorátu se mladí lidé rádi bavili, tančili a zamilovávali. Ve vile spolužáka Paddyho (M. Tomeš), který byl pro svůj smíšený původ vyloučen z gymnázia, se scházejí jeho bývalí spolužáci, posedlí jazzem a touhou založit si vlastní kapelu. Podaří se jim to, a když se otec Paddyho ujme Zuzany (B. Bobulová), jejíž rodiče jsou v koncentračním táboře, získává kapela i zpěvačku. Zuzana a Paddy se do sebe zamilují. Spolužáci připravují koncert, ohrozí jej však zákaz ředitele gymnázia (M. Donutil), podle něhož nesmějí po devatenácté hodině studenti vystupovat na veřejnosti. Fingovaným pozváním odláká Zuzana ředitele do Prahy, kde má být údajně vyznamenán protektorátním řádem za své pedagogické zásluhy. Koncert Maskovaných banditů se uskuteční, ale cena, kterou studenti zaplatí, je vysoká… Za předlohu k televiznímu filmu posloužila stejnojmenná povídka z knížky Sedmiramenný svícen Josefa Škvoreckého. (Česká televize)

(viac)

Recenzie (16)

dopitak 

všetky recenzie používateľa

Tenhle film jsem sedm let sháněl. Kazí to televizní formát, a nesluší ani předabování Barbory Bobuľové. Dále ovšem silný zážitek, hlavně ten konec. Mladí Štěpán a Vyorálek a Donutil jako SS ředitel. Plus pro milovníky dobové hudby opravdu slušná porce v poměru stopáže. Námět dost silný na celovečerák. ()

stanslon 

všetky recenzie používateľa

Asi není podstatné, jestli Barborka je, nebo není hezká holka, jak se tu někteří zmiňují a dávají jí za to body. Jde spíš o to proč vlastně tenhle film natočili. Nějak mi připadá, že to v té době byla vlna Havlových a Škvoreckého scénářů. Knížku, respektive asi povídku jsem nečetl, ale na film to nejspíš nestačilo. Slabota. Chvílemi mi to připadalo, jako by si tam prostě jen chtěli zahrát ten jazz. Ačkoli ho poslouchám rád, nestačilo to. Vlastně jsem od té Zemanové-Hojdové, ještě nic k světu neviděl. ()

Reklama

topi80 

všetky recenzie používateľa

Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. ()

Volodimir2 

všetky recenzie používateľa

Film natočený podľa rovnakomennej poviedky najlepšieho československého povojnového prozaika Josefa Škvoreckého, ktorá je uverejnená v jeho poviedkovom súbore Sedem ramenný svietnik. Dej sa vracia do rokov okupácie v 2. svetovej vojne a zameriava sa na skutočnosť ako sa obchádzal zákaz prevádzkovať jazz na území protektorátu Böhmen und Mähren (Čiech a Moravy). Partiu chlapcov z reálneho gymnázia v Kostelci spája láska k jazzu a zmysel pre študentskú recesiu, ale aj nenávisť k okupantom a ich prisluhovačom. Nepochopili v akej ťažkej dobe žijú a podcenili svojich kolaborantských protivníkov. Kapela verejný koncert aj keď v zamaskovaní uskutočnila, ale tento študentský žartík mal tragické následky. Jeden z chlapcov je popravený, speváčka spáchala samovraždu, ostatní chlapci sú vylúčení z gymnázia a nasadení na nútené práce. ()

ostravak30 

všetky recenzie používateľa

Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. ()

Galéria (4)

Zaujímavosti (3)

  • Povídku „Eine kleine Jazzmusik“ napsal Josef Škoverecký pod názvem „Slovo nevezmu zpět“ na konci 50. let 20. století. (cinema_cz)
  • Film se natáčel v Praze a Červeném Kostelci. (SONY_)

Reklama

Reklama