Eine kleine Jazzmusik

Nemohu posoudit, jak to za protektorátu chodilo, ale pohled tohoto filmu mně připadá dosti naivní. Filmy o muzikantech, o lásce k hudbě a obětech muzice přinášených mně jsou více než blízké. Ale u tohoto filmu je nutno říci, že ty časem prověřené jazzové šlágry ve skvělém pěveckém podání Radky Fišarové jednoznačně ční nad příběhem. Ale za zhlédnutí bych to určitě doporučil nejen obdivovatelům skvělé hudby. (30.09.2014)

Jazz jsem nikdy moc nemusel, ale je to další z příběhů, který zkrátka popisuje, jak všechno není černé nebo bílé, jak by se na první pohled mohlo zdát. A v době okupace se tento fakt ještě zvýraznil. Je zde vidět celá řada mladých herců, kteří se s různými úspěchy později proslavili či zařadili do běžného hereckého života. I přes silné obsazení zde nedostali už tehdy slavní herci moc prostoru, tentokrát šlo o mládí vpřed. V kombinaci s jazzem mě film zase až tolik nebavil. Pouze závěr byl silný. Ale vzhledem k tomu, jakou dobu příběh popisoval se to dalo čekat. (07.10.2019)

Asi není podstatné, jestli Barborka je, nebo není hezká holka, jak se tu někteří zmiňují a dávají jí za to body. Jde spíš o to proč vlastně tenhle film natočili. Nějak mi připadá, že to v té době byla vlna Havlových a Škvoreckého scénářů. Knížku, respektive asi povídku jsem nečetl, ale na film to nejspíš nestačilo. Slabota. Chvílemi mi to připadalo, jako by si tam prostě jen chtěli zahrát ten jazz. Ačkoli ho poslouchám rád, nestačilo to. Vlastně jsem od té Zemanové-Hojdové, ještě nic k světu neviděl. (30.09.2014)

Doba to byla samozřejmě velmi těžká a složitá. Námět určitě dobrý. Ale s tím zpracováním to nijak zvlášť valně nedopadlo. Jediné, co dost dobře dokázalo udržet moji pozornost, byla ta krásna hudba. Všechno ostatní mi bohužel přišlo jen jako jaká si obyčejná výplň. Také se mi zdálo, že to mělo delší stopáž, než jaká je ve skutečnosti uváděná. (10.05.2012)

Škoda, že televizní zpracování povídky Josefa Škvoreckého nemělo tu správnou protektorátní atmosféru a celkové vyznění je takové nemastné a neslané, včetně postav, které herci příliš neprožívali, snad jen na klasicky slizkého Karla Rodena jako redaktora Vlajky. A tak i dva zásadní momenty, které mají ranit a zasáhnout srdce, vyšumí jaksi do prázdna a míjí se s účinkem. Nejvíc tedy funguje jazzová a swingová hudba, kterou mají hlavní protagonisté příběhu v repertoáru. (06.10.2019)