Seraphine

Viděla jsem na TV5 předávání Césarů, kde si pro ně přišli za tento film tuším 8x, takže jsem byla samozřejmě zvědavá, jestli oprávněně. A myslím, že ano. Film je velmi zvláštní nejen svou "hrdinkou", která opravdu není moc sympatická a je celá taková divná (výtečně zahraná), ale hlavně poetickou kamerou a pomalým až letargickým tempem vyprávění. Tak jako ocením, když někdo udělá v divadle Figarovu svatbu v dobových kostýmech s brokátem a fižím a ne v maskáčích a se samopaly, jak to teď dělá každý, tak jsem nadšená, když v dnešní módě střihačských orgií, záběrů nevímodkud a jejich přesného odsekávání uvidím zpomalený film a vím, že ta pomalost má smysl. Úplně cítíte tu únavu utahané posluhovačky, posedlé malířky, jakousi letargii, já nevím, jak to napsat. Pro mě opravdu zážitek a nádherný film. (13.01.2012)

Přiznávám, že se ve světě malířství nijak zvlášť neorientuji a kdyby jste přede mě postavili dva obrazy, pochybuji, že bych dokázala rozpoznat, který z nich je umělecké dílo a který už ne, pokud by na něm tedy nebyly pozlacené kočičky, ale příběh prosté ženy tíhnoucí k přírodě a silné víře mě zaujal, stejně jako její krásné obrazy. Snímek asi nedocení odpůrci poklidného tempa vyprávění a optimismu tam taky není na rozdávání, ale pokud si jako já nepotrpíte na nějaká velká melodramata a máte zároveň rádi filmy o malířích, tak rozhodně doporučuji. (15.03.2014)

Tak obrovská byla a tak křehká ve svých náladách; kdy propadala smutku, že její zvěčněné květiny jsou pouhým výplodem primitiva, který mimoděk vyměnil hadr za štětec. Že není jen loutkou, která jakousi náhodou byla objevena v zatuchlých zdech francouzské honorace. Tam to začalo a tam to mělo končit. Yolande je úžasná, taková zkroušená bludička, která nemluví - spíš se vyjadřuje skrz plátno. Usíná s představami, že se zavděčí andělům, aniž by si všimla, že jí všechno utíká skrz prsty, že se jí urousané, zpité vlasy až příliš často vpíjejí do maleb. Přál bych si, aby film byl jen o ní. Detailně s ní šel přímo do nitra hlavy, kde by vyplula na povrch minulost, která ji nutila měnit obvodové zdi v umění. Andělé byli, myslím, zástěrkou. 70% (17.11.2012)

Krásné malované obrazy v nádherném filmu. Mistrovsky zrežírované, zpracované, výtečně zahrané, napsané. Jsem uchvácen čistotou filmu. Jediná výtka směřuje k nedostatečné ostrosti kamerových záběrů, což asi bude chyba špatným ripem. Těžko říct, musel bych vidět i jinou verzi filmu k porovnání. [9/10] (11.02.2012)

NA konci lehké spoilery : : Ze začátku se zdálo, že to bude průměrný biografický film. Postupně se mi tento názor vytrácel z hlavy až zmizel docela. Sice jsem neviděl Zmizení Eleanor R.:Oni (původně, co vím, měl být jen 1 film), ale nějak takhle si myslím, že fungují nebo měly fungovat dvojice oddělených příběhů v jednom (podle hodnocení vypadá, že Rigby:oni tak nefunguje). Další věc, co se mi líbila je roztáhnutí biografie do více časových kapitol a přesněji se mi zamlouval rozdíl před a po I.sv. válce. V části „po“ je jasně vidět, že je už 20. stol., naproti tomu „před“ by se mohlo stát klidně na začátku 19. stol (nebo i dřív). Uklízečka/malířka Sérafin je taková prostoduchá, a tím originální, žádná taková se v amerických filmech vyskytuje jen stěží. Ve druhé polovině začaly překvapení (dobré pro diváka, špatné pro postavu). Největší překvapení přinesl konec, tam se mi rozhodně nelíbil, kvůli dopadu na ní, ale ke způsobu uzavření uplynulého děje (řemeslně nadprůměrně zvládnut) nemám k němu co vytknout (Vzpomenul jsem si na konec francouzského literárního díla vyskytujícího se v povinné četbě začínající na Z, napsané spisovatelem taktéž na Z, na 4 písmena).To co jsem napsal je napůl nespravedlivé, neboť je to ( nebo mělo by to být) podle skutečného života. (05.01.2016)