Bojovník: Brat proti bratovi

Nejdřív přišel Wrestler, další rok se objevil Fighter a teď je na scéně Warrior. Je mi jasný, že tyhle filmy jsou tu od toho, aby nabídly fyzicky a i psychicky náročný scénář, pro který se vyberou ty nejlepší varianty pro hlavní role, vedlejší role, režiséra, hudbu a další kopu důležitých funkcí, které se kolem filmu točí. A nakonec se perou o to, kolik Oskarů si protentokrát odnesou. Nicméně i za náměty takových prvoplánových filmů se může skrývat neskutečně citlivý příběh plný životních osudů a nádherných scén, u kterých se Vám bude chtít brečet...a co víc, budete řvát jak želvy. Warrior je jednoduše nádherný film. Má příběh, který už ve své podstatě musí vybudit nějaké city, minimálně k zamyšlení. Jakmile jsem ale spustil první minuty filmu, okamžitě jsem se s herci, hrající dva bratry sžil. Tom Hardy a Joel Edgerton je zahráli totiž naprosto famózně. A to samozřejmě nemůžu a nesmím zapomenout na jejich tátu, kterého si zahrál Nick Nolte a předvedl snad úplně nejlepší herecký výkon, který jsem v roce 2011 viděl. Byla nádhera sledovat ty jednotlivé zápasy v ringu, ty oči hlavních aktérů, kteří na sebe koukají a je z nich vidět ten neuvěřitelný smutek. Do toho pak hrála hudba Marka Ishama, který mě odteď dost zajímá, protože poslední scéna v kombinaci s naprosto geniálními herci a právě jeho hudbou ve mně vyvolala to, co ve mně nevyvolal hodně dlouho žádný film a můžu říct, že v top 5 nejlepších scén, které jsem kdy viděl se po shlédnutí, nejspíš udrží. Stejně jako se mi v srdci nadosmrti udrží tenhle nádherně odvyprávěný příběh dvou bratrů. (16.01.2012)

Zrádně povědomá dějová šablona, chlapský pot v každé minutě a problémy, které vám navždy zůstanou koukat z očí. Warrior je na první pohled jakýmsi scénáristickým kalkulem. Bere si z různých dějových premis slavných boxerských dramat a všechno balí do témat, na která slyší diváci i kritici. Protne se tu Irák, hrdinství, trauma, střední škola, dluhy, alkoholismus a v centru všeho zůstávají ty nejpevnější rodinné hodnoty obalené kolem trpkých vzpomínek. Jenže ono to funguje a to tak, že dokonale. Gavin O'Connor se z Hokejového zázraku poučil, že některé emoce fungují lépe naznačené a beze slov a s každou další scénou, která zabředává do rozbitých rodinných vztahů, stupňuje atmosféru neutuchajícího fandění a touhy po usmíření. A v neposlední řadě má v první linii Toma Hardyho, který svou nosorožčí silou rozbije všechny pochyby. Těžko říct, čím to je, že chlapi tak snadno podlehnou ve chvíli, kdy se ozve charakteristický zvuk rány dopadající na osvalené tělo, ale ten adrenalin, který ve mně během každé výraznější bitky vystoupal, by mohl pohánět nějakou oblastní elektrárnu. Když při finálním songu vybublají i ty nejskrytější vzpomínky a city s nimi spojené, není už proti síle tohoto vyprávění obrany. (09.12.2011)

Tento skvělý film mi doporučil kámoš, který se MMA amatérsky zabývá. I když mě bitky, rvačky a souboje nijak extra neberou (zejména kvůli velké klišovitosti příběhů, čemuž se částečně nevyhnul ani Warrior), tohle mě dostalo. Je to fakt podívaná na úrovni, plná emocí a hlavně - skvěle, opravdu skvěle herecky obsazená i skvěle zahraná. Hlavní postavy si v sobě nesou i stinnou část minulosti, někdo méně, někdo více, přesto s nimi nelze nesympatizovat, právě pro jejich ohromující uvěřitelnost. Reálnost soubojů posoudit nedokážu, jak píšu výše, tohle mě moc nebere, ale tady je tento sport (?) popisován poměrně syrově a hlavně zde není jediným "motivem pachatelů" (tedy hlavně režiséra a scénáristy), ale tvoří kompaktní celek se scénami, v nichž se místo bušení do hlavy mluví a vyjasňuje se kdo, co, kdy, proč... Uff, fakt mě to dostalo. Doporučuji všema deseti (pokud se vám nedělá zle z toho, když si dva chlápci rozbíjejí ciferník). (17.04.2012)

Tento chlap opouští klec jako kdyby opouštěl místo činu...... Kvalitná športová dráma, pri ktorej je ťažké vybrať si len jedného obľúbenca z dvoch bratov (Tom Hardy to však vďaka svojej nekompromisnosti určite u viacerých divákov vyhrá). Chválim dobre nasnímané bojové scény, no ospevovaný dojímavý záver ma vôbec nedostal. Oproti tejto klišoidnej rozprávke ma Wrestler a aj minuloročný Fighter bavili o úroveň viac. (13.02.2012)

Kdyby mi někdo před pár dny řekl, že sportovní zápasnické drama u mě bude atakovat přední příčky TOP filmového žebříčku roku 2011, vysmál bych se mu. Fighter, Wrestler, Těžká váha, Rocky, Zuřící býk ... ani jednomu z těchto zápasnických filmů jsem pět hvězd nedal a marně teď přemýšlím, jestli existuje vůbec nějaký jiný sportovní film, který jsem tak vysoko ocenil. Warrior má velmi jednoduchý děj, nikomu asi nebude činit obtíž uhádnout, jak přibližně film skončí. Ačkoli musím říct, že mě v průběhu napadla ještě asi dvě možná zakončení, obě poměrně působivá, takže úplně jistý jsem si nebyl. Tvůrci se tedy nakonec příběhově vydali cestou nejmenšího odporu, ale nevadí. Warriorovi tohle odpustím, protože když odhlédnu od ne úplně stoprocentně sofistikovaného scénáře (což neznamená, že by byl hloupý!), jedná se o naprostou pecku, která funguje jako drama i jako akční bojový film. Ve finále ve mně Warrior vzbudil tolik bouřlivých emocí, jako žádný jiný letošní film. Napětí, následované radostí, následované posmutnělým dojetím. A na pozadí boží soundtrack. Fakt jsem se modlil, aby ta emoční smršť nebyla v závěru narušené ještě nějakými zbytečnými dialogy, no naštěstí ne. PS: Teď už věřím, že Hardyho Bane se vyrovná Ledgerovu Jokerovi, fakt že jo. (02.12.2011)