Bojovník: Brat proti bratovi

Ze všech boxerských a zápasnických filmů, jaké jsem zatím viděla, na mě od dob Rockyho žádný nezapůsobil tolik, jako právě Warrior. Dalo by se říct, že schéma Válečníka je založeno na klasickém Hollywoodském postupu "rodinného dramatu," v němž léta nevyslovené křivdy a narušené rodinné vazby jsou základním stavebním prvkem. V průběhu filmu se začnou divákovi utajované pravdy a vztahy mezi členy rodiny postupně ukrývat, emoce nabývají na síle a celý film graduje ve strhujícím a emotivním závěru. Toto je případ právě i Válečníka. Jenže celé toto velké klišé je velmi vkusně a nenásilně převálcováno parádním scénářem, z něhož jsem snad ani na okamžik nepocítila křečovitost, jen tu krutou realitu, i hlavním obsazením, kterému kralují pánové Hardy (luxusně nabušený:), Edgerton a Nolte. Zejména pouto i konflikt mezi oběma bratry je vystavěn mistrovsky. Závěrečný souboj mě dostal a vehnal mi slzy do očí. Jakmile začala hrát píseň About Today, bylo mi jasné, že tohle skončí slzami:) To, co mi chybělo ve Wrestlerovi i Těžké váze, mi Warrior bohatě vynahradil po všech směrech. (12.10.2013)

Vynikající výkony zúčastněných, atmosféra též, souboje museli kluci nadřít, předpokládám, že byli asi byli dost umlácený a zbytek je na kameře jako vždy. Ta to utáhla v ringu na jedničku. Nehledala jsem chyby, to snad ani nešlo, jen jsem krátce předtím viděla seriál Kingdom (2014), který byl celý taky o MMS, ale šel víc do hloubky a ten mně žel chytnul víc. Plusem pro mě byl i Frank Gillo, který tady hrál trenéra hecíře, takže byl tenhle sympatickej kluk v obraze i co se týká vychytávek při MMS. Kdyby to bylo obráceně, tak jdu nahoru. (17.03.2017)

Musím předeslat, že jsem milovníkem filmů o sportu. Mají svá pravidla, většinou jsou lehce předvídatelné a nějakým těm klišé se většinou nevyhnete. Pokud je vše dávkováno ve správném poměru, pak jde z mého pohledu spíš o klady než zápory .... K filmu Warrior budou mít filmoví kritici asi dost připomínek (možná oprávněných), ale já (jako "normální" divák) jsem byl nadšený ! Nechal jsem se snadno vtáhnout do děje, vybudoval jsem si siný vztah k postavám a příběh jsem asi vnímal přesně podle toho, jak to režisér zamýšlel. Jak jinak bych při závěrečném turnaji, a především při finálním songu, mohl prožívat emoční smršť, kterou jsem u filmu léta (jestli vůbec někdy) neprožíval ? ... Kdo chce zodpovědně zhodnotit filmový rok 2011, musí tenhle "malý film s velkým srdcem" určitě vidět. Já jsem kvůli němu "musel" překopat svoji dlouho ustálenou TOP 20 ... (10.01.2012)

A to jsem si myslela, že boxerská demence postihuje pouze přímé účastníky, ne přihlížející. Ale když tu vidím to hodnocení, radši využiju toho, že mám na neurologii protekci. S ostatními hodnotícími se shoduju jedině v tom, že jsem též měla po doběhnutí titulků chuť někomu rozbít hubu. Akorát na rozdíl od Canakji ne někomu o třicet kilo lehčímu, protože to by v mém případě znamenalo poprat se s jezevčíkem a minule mě ten hajzlík pokousal. (30.09.2013)

Óda na (filmovou i divákovu) radost, kterou kazí snad jen snaha o honění příliš mnoha zajíců. Čert vem všechna ta klišé, ale ocenil bych, kdyby se to plně soustředilo jen a pouze na bratry a otce (plus jejich démony); ono k tomu sice dojde, ale až v samotném závěru. Čímž dochází k tomu, že ty předchozí vedlejší motivy stejně vyzní do ztracena. (14.12.2011)