James Bond: Skyfall

Celosvětově divácky úspěšný film. Sam Mendes se s režií vytáhl, je to jeho Britská krása. Skyfall má napětí jak houslová struna. Dokonalá Deakinsova kamera nejprve zabírá honičku na istambulském tržišti, pád do jiskřivých hlubin řeky, poté přejde do vnitřku naleštěných šanghajských mrakodrapů plných zrcadlových efektů v nočním osvětlení, následuje slunečná cesta jachtou s připomínkou scény na přídi Titaniku - ovšem směřujícího do ostrovního nepřátelského města duchů, po nějaké době se objeví v dusných útrobách podzemí pod Londýnem, aby na konec filmu přešla do černobílé noir atmosféry osamělé usedlosti obklopené jen Strašáky uprostřed skotských blat, které osvětlují plameny jak z Apokalypsy ("Vítejte ve Skotsku"). Nejednoznačné jsou i postavy - bezcitná agenty obětující M Judi Denchové, její odpuzující nástupce v MI 6 Ralph Fiennes (bývalý Lord Voldemort), homosexuální blonďatý padouch s umělým chrupem Javiera Bardema i selhávající a o to víc lidský Craigův James Bond, který tentokrát neobstál ani ve fyzických a psychických testech. Můj zatím nejlepší Bond, těsně před Casinem Royale. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=WAs7OpsZ-6c (08.12.2012)

Mendes. Sam Mendes. Zkusil skloubit klasickou bondovku se vším co k ní patří v první polovině s naprostým popřením všeho bondovského v té druhé. Zkusil a uspěl v obou polohách. Škoda ovšem, že ty poloviny pospolu zrovna moc neštymují jako jeden soudržný celek. A to jsou samy o sobě skvostné; jedna jako druhá. Ta "nebondovská" dokonce dvojnásob. Pokud jste si však někdy kladli otázku, jak by vypadal Bond pod Nolanem, tak Mendes vám na to dá celkem jasnou odpověď, protože tohle je "noulenovina" jak vyšitá; dějem, postavami (i role pro Cainea by se našla; viz Kincade), akcí, stopáží, staromilskou technickou stránkou... Speciální dík pak patří právě "neviditelnému" duu Deakins Newman, protože co oni předvádí, to se na poli blockbusterů nevídá každý den. (26.10.2012)

Pohádka o tom jak oscarový především vztahový frajer nějakým kouzlem dokázal nebondovským stylem natočit skutečně nejlidštější a filmově nejzajímavější bondovku ze všech, a přitom použil nejen tradiční bondovskou nezničitelnost (závěr úvodní sekvence), ale i od pohledu vyšinutého a esteticky odporného superherce/superpadoucha (gaye, jak jinak), a ještě ukolébal diváka všech převážně klukovsky popcornových dobrodružství agenta 007 odkazy na "staré dobré předrestartové časy", aby dost výrazně naznačil, že je pomalu zatáhne i do hájemství Náčelníka Kamenného Ksichta. A jen tak mimochodem, téměř bezzvuková scéna se zrcadlově lesklými skly a odstřelovačkou je vizuální orgasmus - a další oscarová křivda pro Mistra Rogera Deakinse. Co dál? Třeba to, že si leckdo naivně myslí, že za bondgirl tu byla Bérénice Marlohe. K čemuž mám ještě drobné BTW - označování Toniy Sotiropoulou, která se objevila ve dvou záběrech, za hvězdu z bondovky - což se dělo mimo jiné v souvislosti s českým plesem v opeře - je naprostý výsměch... asi jako že Rytmus "hraje" v Die Hard 5;) V zásadě se dá říct, že mě Skyfall svojí zážitkovou hutností a přístupovou dvojakostí velice bavil. Přesto je pořád na čem pracovat, protože způsob jakým se děj posunul rozhodujícím způsobem kupředu (vypořádání tajné služby s nejhustopekelnějším hackerem na světě připojením jeho laptopu do svojí sítě, hahaha), je stále nedůstojný úrovně "moderní bondovky", i leckteré z těch starších. I tak ale říkám - excelentní bondovka/nebondovka, výborný film. 90% (09.04.2013)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Kdybych neznal jméno režiséra, tak skutečně budu tipovat, že za tím stojí samotný Nolan, i když hodně tomu pomáhají Newman a Deakins, kteří se utrhli ze řetězu a ocenění jsou na místě. Mendes v závěrečné půlhodince zkouší zkřížit akci s artem a rozhodně jde o zajímavý počin. Bardem zase dokázal představit záporáka, který není jen směšný magor, což se bohužel ve většině bondovek nepodařilo. (17.05.2019)