Světáci

Celý příběh je absolutně ubohý. Vtip naprosto žádný. Hudebně strašné. Z pozitivních věcí snad zůstaly pouze herecké výkony, což není překvapení vzhledem k faktu, že hrálo to nejlepší co bylo tehdá k dispozici. Nebudu jako ostatní film vynášet do nebes, protože se to zalíbilo někomu jinému. Hodnotím čistě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a tak mi naprosto nic nebrání udělit ODPAD. Nudu, v které se nic za zmínku stojícího neděje a nudu, která disponuje nulovým vtipem snad ani jinak hodnotit nelze. Takže asi tak. Třeba někdy zešílím a hodnocení změním. Při plném vědomí to rozhodně nehrozí. (12.10.2011)

Jedna z nejbrilantnějších satirických komedií, které kdy poctily bojiště. Vybraná společnost velkých komiků či herců, co se komu zdá vhodnější, a humor, který (bohužel) nikdy nezestárne, neb podobných vykuků obchází dnešním světem spousta. "Méně té vody, chlapče, méně té vody..." 100% ____ PS: Duben 2011 - Morávkovi Světáci v Klicperáku na jednu stranu svým způsobem tříští síly včleňováním dalších rozměrů, mezi něž patří i příběh lidských povah vtělený(ch) do příběhu podtitulních "Malovaných dětí" Golden Kids, přičemž dojde i na "nezbytnou" smrt, ale na stranu druhou samostatně luxusními hereckými výkony, občas parodujícími filmovou předlohu, občas posouvajícími ji dál (samozřejmě to není jenom tento případ, ale třeba Kamila Sedlárová je rozhodně odvážnější než Jiřina Jirásková;)), a skutečně mistrovskou režií, která dokáže zasáhnout přesně tak jak chce (což není vždycky tak, jak byste chtěli vy), zatloukají diváka do sedaček a ždímají z něj slzy smíchu tam, kde film udržoval vědoucí úsměv. A to ještě nádavkem dostanete uhrančivou Martu Zaoralovou, k nepoznání na bárbínu/bardotku nalíčenou Isabelu Smečkovou Bencovou, a neskutečně úlisně happy gay Davida Smečku, kteří za doprovodu výborné živé hudby čelist shazujícím způsobem živě zpívají (pro mě nečekaně) živelné pecky Golden Kids...a v poslední třetině vás dožírají neustálým omíláním téhož v kontrapunktu k tomu, jak se řehtáte tomu samému opakování mluveného slova u bíle prostřeného stolu. Úžasné představení, které bych sice klidně o dvacet minut zkrátil, ale jak jsme se již poučili z krizového vývoje, nic není dokonalé - ani totalita;) (27.08.2007)

„Sakra...“ - „Neříkej mi sakra v takovýmhle podniku!“ - „Děte už voba doprdele, já se sem přišel bavit.“ Marná sláva, „Petrtýl“ to prostě uměl podat. A jakože herci (a jejich postavy) jsou naprosto luxusní všichni (krom 3 hlavních párů válí i Nový, Šejbalová či Menšík), právě Libíček, mistr vedlejších rolí, tu září nejvíc. A hned po hereckém obsazení vládnou hrátky s jazykem a vtipné repliky, některé dialogové výměny by se daly tesat. O to víc zamrzí, že snaha o částečně hudební film je tu citelně navíc (zbytečná a rušivá), bez ní bych o plném počtu příliš neváhal, takhle dávám „jen“ silné 4*. „Vy naděláte paní Trčková, jako kdyby šlo vo diplomati.“ - „No co naděláte?“ - „Jo, co když jsou to diplomaty?“ - „Ale říká se diplomati.“ - „Ale taky někdy diplomaty!“ - „No, to už je potom koho čeho čí.“ - „Jak to čí?“ - „No, to právě nevíme, to ví paní Trčková…“ - „No co na mě řveš prosím tebe!“ - „Počkej! Každopádně jsou to gentlemani, kteří jsou všestranně na výši.“ - „To sem na tebe zvědavá.“ - „Podle vzoru pánové, diplomatové.“ - „Drž hubu!“ - „Páni, diplomaty!“ (18.05.2019)

Proslulá komedie, která asi byla na svou dobu odvážnějším počinem. Dnes působí lehce úsměvně, nikoliv však jako nějaké vrcholné dílo kinematografie, za které je pokládána. Situační humor je zde zvládnutý skvěle, ale gagy by nikdy nebyly tak dobré, kdyby je nepronášely brilantní herci a právě herecké výkony zde zastiňují nepříliš definovatelný scénář, a do jisté míry těžkopádně pojatou režii. Brodský, Sovák, Libíček a spol. byli zkrátka nepřekonatelní herci a tomuhle celkem průměrnému filmu dokázali vtisknout punc neopakovatelného. 60% (15.11.2009)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)