Světáci

Kdyby tato báječná komedie vznikla v době Českých lvů, kdo by byl nominován v hlavní roli? Těch nominací by muselo být hned šest najednou. Opravdová esa českého filmu zde rozjíždějí herecký koncert, který dějově graduje až k onomu vysněnému večeru strávenému ve vinárně - „kde číšníci chodí ve fraku.“ A kdo jiný by měl tři fasádníky společensky vyškolit než prvorepublikový elegán Oldřich Nový?! Při scéně v zahradní restauraci s písní Hřeším, hřeším, musí snad každého napadnout: Tak takhle to umí jen Zdeněk Podskalský. A mne ještě napadá, že je to jedna z nejlepších českých komedií, ne-li nejlepší vůbec. (03.05.2008)

Působivé kreace hereckých osobností a inspirující prolínání jejich generací se vyznačují i neméně zajímavým tématem. S jistou nadsázkou se dá mluvit o osobitě uchopeném traumatu české malosti a snaze být někým jiným, ale tak, aby to nebolelo. Oldřich Nový naznačuje i po desetiletích, která uplynula od doby jeho elegánů, svůj skutečný herecký i osobnostní formát a rejstřík. Prvorepubliková noblesa, kterou v tomto plebejském prostředí prezentuje, v jeho podání naznačuje své přednosti i limity. Podaří-li se takové téma podat v atraktivním komediálním podání, je přesvědčivost, s níž jsou poselství filmu sdělována, ještě silnejší a nevývratnější. Česká filmová vlna i ve svém vynuceném odlivu zachovává šarm, noblesu a nadhled. Totalita je v tomto pohledu pojednána z nejméně očekávatelných úhlů. Vícerozměrovost výchozího záměru tím jen získává. I dnes. A také zítra, jak se alespoň téměř čtyřicet let po premiéře zdá. (17.09.2007)

Film ako určený pre rozbory salónnych intelektuálov. Čo by sa z nich ale nakoniec vyklulo? Svetáci sú dobrá komédia asi práve preto, že je maximálne nereálna. Jednotlivé sekvencie a scénky by asi ťažko mohli v realite dospieť až do takých absurdných konverzácií, ale to je vlastne dôvod, prečo ich pozeráme. Zažiť niečo podobné živote je väčšinou nemožné. (13.08.2012)

"Nám není nic cizího lidský." Fasádníci a kapsářky v zajetí etikety mě vždy dokázali pobavit. A rozhovor šarmantních "gentlemanů" s "dámami" z vyšší společnosti na předem připravená intelektuálská témata (tedy apendix, Dali, Currie, UFO, Hynais) je jednou z nejzábavnějších pasáží v historii českého filmu. I já se od té doby chytám a jakoukoli dámu spolehlivě utáhnu na své nekonečné vědomosti o optoelektronice, jasoňovi červenookém, rytmu Baudelairových veršů či vlivu protonového čísla uranu na délku erekce. (10.01.2018)

Decentní ukázka toho, že v šedesátkách měli Češi (a smozřejmě, pro místní patrioty - i Moravané, Slizané, Židi, cikorky a Maďar) smysl pro humor, který se nemusel zcela nutně mísit s útoky na první signální. My máme Trošku, Poledňákovou, Novu, dvě degenerace Novotných a Kazmu. Jsme na nejlepší cestě státi se komparzem pro remake filmu Idiocracy. (14.05.2012)