Bílá paní

Odhodlaní, kupředu kráčející (zpátky ni krok), budovatelští realisté, mají jasné instrukce a odpověď v podstatě na každou otázku. Dokáží cokoli. To, co JE, není, a to, co není, JE! Stačí se jen správně dívat. Tím třídním směrem. Herecké obsazení tohoto nekompromisně satirického snímku, kterým režisér opravdu výrazně vybočuje ze svých uhlazených, filmových kolejí, je více než skvostné a každý zúčastněný se své role zhostil v podstatě dokonale. Ovšem Rudla je opět geniální a tím pro mě převyšuje všechny své vynikající kolegy. Závěrečná a poslední věta z úst Vlasty, která opravdu věděla komu a co říká, je ona společenská facka, udělená Z. Podskalským dobovému divákovi. Dnešní divák může s respektem sledovat a královsky se bavit. Také si může uvědomit, že v dnešním politickém systému už by nepomohla snad ani síla nadpřirozených bytostí. (29.09.2013)

Bílá paní komonická, patrně neznalá moderních vědeckých poznatků, vystupuje v Komonicích z obrazu a páchá dobro pro blaho místních občanů. Zatímco se předseda s tajemníkem MNV snaží Bílou paní zapojit do budování socialismu, tak ministerská komise se snaží na celou věc podívat z širšího úhlu pohledu a popírat nepopíratelné. Zábavný je psychiatr MUDr. Bouchal se svou autodiagnózou, při níž hodnotí rozhovor s falešnou Bílou paní slovy "Snová halucinace navozená prostředím a rozhovorem před spánkem s neobvykle konkrétním sluchovým vjemem", výtečný kádrovák Kudrna, který hodnotí vcucnutí Dr. Tomečka do obrazu větou:"Soudruhu doktore, zanechte nemístných skopičin!", ale nezapomenutelné hlášky vypouštějí z dutiny ústní prakticky všichni. Tento snímek ještě přinesl řadu plamenných hesel: "S fortelem na silážní jámy! Vždy suché boty pro stavbaře! Dobrý odchov - zdravé tele!" a vědomí, že překroutit se dá opravdu cokoli. (03.11.2009)

Celkem uvolněná groteskní Bílá paní plná budovatelských hesel, proslovů a všemožných soudruhů a ústavů jim náležejících. Zatímco Kačírková s jejím mrkáním působila mile lišácky, Hrušínský s Kopeckým jako zástupci MNV předvedli poměrně ucházející, nepříliš přesvědčivý výkon. Za zmínku jinak stojí poměrně pěkně provedené "v(y)stupování" Bílé paní do/z obrazu. (23.10.2016)

Příběh odehrávající se v malé vesničce, dokonale demonstrující situaci za socialismu, mi posloužil jako věrný ukazatel a potvrdil mi tamější dobu tak, jak jsem si ji představovala. Děj je směřován na zámek, dávné působiště Bílé paní nebo chcete-li modly, k níž se po dlouhou dobu obracejí místní obyvatelé se svými prosbami a strastmi. Ve filmu se vyskytuje tolik hlášek, dvojsmyslů a symboliky, což mi trochu připomínalo zamotanou síť, ale já s radostí objevovala a přemýšlela nad jejich pravým jádrem. Už sama víra v Bílou paní se tehdejšímu režimu nijak nezamlouvala a já v ní viděla pronásledování církve a prosazovaní čehokoli, co by mohlo ohrozit pevné postavení komunistické strany. Všudypřítomné degradování svobodné lidské mysli, omezování režimem, potlačování svých přesvědčení, názorů, všeobecný strach z pravdy. Nesmyslná ideologie, ovlivňování a oblbování lidí, doslova divadlo v každodenním životě, které místy připomíná slušnou komedii či frašku. Neskutečně odvážné pojetí, jehož poselství rudí páni neodhalili… Vystupuje zde herecká smetánka tehdejší doby, ať už je to Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký či Rudolf Hrušínský, přičemž nejsympatičtější postavu filmu pro mne představuje Brodský s rolí člověka, který se snaží jít proti proudu, tedy něco nejen neobvyklého, ale naprosto nepřípustného. „Věř, ale komu věříš věř.“ (23.03.2008)

"To je tak nádhernej film, že by ho musel zakázat i Dubček," prohlásil František Vláčil na adresu Juráčkova Případu pro začínajícího kata. Totéž by se dalo říct o Bílé paní, vynikající satirické komedii z pod režijní taktovky komediálního klasika Zděnka Podskalského, jež pranýřuje nešvary socialismu přímo s rozkošnickou krutostí. Třeba vidět! "To není pravda" - "Cože?" - "Že to není pravda." - "Vy s tim naděláte. To von ví přece taky. Ale copak to může říct? - Ať žije předseda!" (09.05.2006)