Réžia:
Zdeněk Podskalský st.Scenár:
Karel MichalKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrajú:
Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Irena Kačírková, Jiřina Bohdalová, Josef Bek, Čestmír Řanda st., Václav Voska, Vlasta Chramostová (viac)Obsahy(1)
Ve vsi Komonice, ležící pod stejnojmenným hradem, dojde k zázraku. Krásná Perchta zvaná Bílá paní komonická vystoupí jednoho dne z obrazu, vyhoví prosbám výměnkářky Blažkové a zařídí jí v chalupě vodovod. Té noci totiž navštívila hrad skupina místních trochu podnapilých občanů, kteří vedli právě spor o to, zda Bílá paní opravdu za úplňkových nocích chodí po hradě. Kastelán Pupenec vyluštil nápis na obraze "Věř, ale komu věříš, měř" a formulku vyslovil nahlas. Jako jediný pak byl svědkem Perchtina počínání. Život ve vsi je vzhůru nohama. Předseda MNV a jeho tajemník se vzájemně podezírají z líbivé politiky vůči občanům, do vsi je vypravena zvláštní komise z ministerstva. Na hradbách se objeví i jiná Bílá paní, servírka Andula, kterou tam poslal v kostýmu z divadelní hry tajemník, aby se pomstil předsedovi. Komise je ale svědkem skutečného vystoupení Perchty z obrazu, a protože se nehodí, aby nedostatky v práci řešily zázraky nějakého ducha, delegace z Prahy obraz ukradne a odveze jej do depozitáře. Most, který měla ještě Bílá paní postavit, tak nad řekou chybí, i když oslava je už naplánovaná a musí se konat. Za zvuků hudby se občané vrhnou do vody v místě, kde měl most stát, a plavou. Jen Bílá paní se nedá spoutat, projde mřížemi a jde dál... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (310)
Bílá paní a rudé strašidlo.. Nekompromisní satira z dob, kdy zázrak nebyl v zájmu pracujícího lidu, ledaže by za ním stáli soudruzi ze Sovětského svazu. Z dob, kdy nešlo o to, co je a co není, ale jak to správně vidět, jak to správně zhodnotit a jak na to správně reagovat. Zasloužené dno trezoru. Trio Hrušínský, Kopecký, Bek exceluje a Pepíček, mnou jinak nepříliš oblíbený, zde sází stranické linie se držící hlášky s neuvěřitelnou kadencí. „Dohnat! Předehnat!“ ()
´´Doktore, v noci mě pokousalo strašidlo !!´´ . Až nečekaně skvělá satira komunistického režimu a kritika tamní společnosti. Spousta hlášek, vtipů a především skvělých českých herců z let minulých. Trošku jsem se divil, že se podařilo Zdeňku Podskalskému natočit takovýto film. Když to shrnu - výborní herci, zajímavý námět a povedené vtipy. Velmi kvalitní český snímek. ()
Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. ()
(4x) ,,Já jsem slíbil, že budu mlčet, ale já nedopustím, aby se po pravdě šlapalo. Mistr Jan Hus se dal pro pravdu upálit. / Ale Mistr Jan Hus neživil rodinu!" Fantasy příběh o oživení záhadné paní ze starého obrazu a politická saitra v jedném? Inu, proč ne. Jako menšího kluka mě bavily zejména ty komické a groteskní scény se všemi neplechy kolem zjevení a zásahů Bílé paní, teď po letech jsem pochopil i ten politický kontext a zasmál se nad spoustou dalších replik s narážky na dobu. Joo, tohle není tak pohádkový příbeh ze zámečku jako dobová provokativní kritika budovatelství a minulého režimu, i když na druhou stranu nejde pouze o politiku a Bílá paní umí svou originalitou pobavit jakéhokoliv diváka všech generací. I proto jí lze právem označit za jedno z nejlepších filmových děl Zdeňka Podskalského. Co replika, to hláška a celá řada skvělých herců včetně mého kultovního Václava Vosky ;-) ,,Bílou paní? Proč by ji nemohl vidět? Vadí to někomu? Vadí to jemu? Dneska lidi vidí věcí!" ()
Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! ()
Galéria (13)
Fotka © Filmové studio Barrandov
Zaujímavosti (7)
- Je to jeden z tzv. trezorových filmů. Promítal se do roku 1970, kdy byl zakázán. V obnovené premiéře zazářil v roce 1989. (sator)
- Na svoju dobu dostali komparzisti celkom slušne zaplatené. Za jeden deň nakrúcania zhrabli 120, za deň, kedy sa netočilo 70 a za zmočenie vlastných nohavíc dostali 180 korún. (Raccoon.city)
- Katelán (Vlastimil Brodský) si bere v 16. minutě filmu při noční procházce zámkem halapartnu s plnou čepelí, o chvíli později drží ale v ruce halapartnu s čepelí proděravělou vzorem. (rakovnik)
Reklama