Réžia:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHrajú:
Heath Ledger, Christopher Plummer, Lily Cole, Andrew Garfield, Jude Law, Colin Farrell, Johnny Depp, Tom Waits, Verne Troyer, Daniel Newman, Carrie Genzel (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Dr. Parnassus (Christopher Plummer) kdysi dávno vyhrál nesmrtelnost v sázce s ďáblem panem Nickem. O mnoho století později našel pravou lásku a s ďáblem podepsal novou smlouvu. V ní stálo, že se vzdává své nesmrtelnosti výměnou za mládí, ale jeho prvorozené dítě se v den svých šestnáctých narozenin stane majetkem pana Nicka. Nyní se čas Parnassovy dcery Valentiny naplnil a on se trápí, jak jí zachránit před neúprosným osudem. Pan Nick přijíždí, aby si převzal svou cenu. Rád se však vsází, a proto se rozhodne znovu riskovat. Valentinu získá ten, který první svede pět nových duší... (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (1 151)
Imaginárium není nejlepší Gilliam, to ani omylem. Je ale vlastně typyicky Gilliamovský, navíc ale velmi vyzrálý, rafinovaný a v režisérových vizích zachází snad vůbec nejdál. Herecký koncert zde předvádí snad úplně všichni zúčastnění (Plummer je skvostně uvanený, Ledger nevyzpytatelný, Lily Cole skrz na skrz slaďounká, Garfield zase žárlící.. No a Waits? Waits, to je ďábel) a to celé rámuje Gilliamova fantazie, mezí neznající, občas levně digitální, přesto dech beroucí. Z Deppova monologu o smrti mrazí. A Heath ve své poslední roli nezklamal... ()
Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. ()
Přesněji *** + * ( za výtvarnou stránku světa za Zrcadlem) = ****. Gilliamovy filmy mám rád, zejména jeho M.Pythonův smysl života, Zloděje času, Brazil, 12 opic, Krále rybáře a Dobrodružství Barona Prášila. Na Imaginárium jsem se velmi těšil, to je většinou chyba - těšit se příliš, a proto mě nepřepadlo extatické vidění Matky Terezy, anóbrž mě přepadly mírné rozpaky. Zatraceně, herci výborní - zjm.H.Ledger-nechť je mu země lehká -, hudba skvělá, kamera úžasná, svět za Zrcadlem fascinující a Tom Waits v roli Ďábla nemá chybu, jelikož on tím Ďáblem prostě je....tož kde se stala chyba? Já nevím, celé je to nějaké rozklížené a rozviklané, rozbité a mozaikovité, ale to je většina Gilliamových filmů. Možná rozpory, o kterých mluví sám režisér - tenhle film je můj nejdospělejší a současně nejdětinštější...ano, nese autobiografické prvky, všechny mé pády, neúspěchy, boje a touhy....aha, proto ta roztříštěnost. Já jsme z toho prostě janek. Ale úplně špatný není, jelikož mi stále přebývá v hlavě, což blbé filmy nedělají. A svět za Zrcadlem je nádherný, úžasný - připomněl mi vize T.Burtona, ale také animované sekvence pro filmy a seriály s Monthy Pythony. Není divu, když Gilliam nakreslil ke scénáři celou knihu ( Storyboard o 500 stranách...), aby se trikoví specialisti měli čeho držet. Nápad, vystřídat na pozici H.Ledgera (kvůli jeho smrti) ve světě iluzí několik herců, je opravdu vydařený. Asi se bude chtít podívat vícekrát...každopádně další zajímavý Gilliamův zářez do jeho diskografie, pardon, filmografie... ()
Parnassus mě nejprve potěšil, pak zmátl a nakonec vyplivl velice zaraženého a až se to bojím přiznat - zklamaného. Asi už začínám stárnout, ale za celý film jsem nenalezl nic, za co by se dal příběh uchopit - to by však samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě film dokázal absolutně sfouknout silou své fantazie, originality, výjimečnosti... Nic takového se však nekonalo. Herecké výkony herců jsou sice lahůdkové (Ledger, Plummer, Waits...), aranžmá krásné a Gilliamovsky opojné a celé je to stylizováno moc příjemně a vtipně (rozšafnost Waitsova Pana Nicka například), ale jako celek to prostě nedrží, skřípe a zanechává velice nedokončený dojem. 60% ()
Terry je smoliar. Našťastie pre nás, fanúšikov, entuziastický smoliar, ktorý vediac, že odvážnemu šťastie praje, dokončil svoj ďalší film aj napriek smrti Heatha Ledgera s ľahkosťou génia za výdatnej pomoci Johnnycho Deppa, Jude Lawa a Colina Farrela. A v neposlednom rade je Terry nepochopený smoliar. Imaginárium je totiž ťažko uchopiteľný film a v tom spočíva jeho najväčšia zákernosť. Dokonca ani ostrieľaní filmoví kritici ho podľa mňa nepobrali celkom správne. V recenziách sa často ako hlavný najčastejšie skloňuje faustovský motív, avšak tento motív je skutočne len odrazovým mostíkom k omnoho závažnejšej výpovedi. Výpovedi o dobe, ktorá nepotrebuje naozaj VEĽKÉ príbehy a vystačí si so sériovou a seriálovou estetikou. O dobe, v ktorej sú skutoční rozprávači odsunutí na vedľajšiu koľaj, dobou, v ktorej prázdna forma valcuje obsah zabalený v nepríliš lákavej forme. Preto posiela Mr. Nick Parnassa namiesto „rozprávania príbehu“, ktorý „podopiera vesmír“, „robiť niečo užitočnejšie, napríklad nakupovať“. Preto Parnassus prijíma tú samovraženú stávku, v ktorej musí dokázať, že imaginácia a tvorivosť človeka dokáže zvíťaziť nad jeho lenivosťou, pasivitou a nekritickým prijímaním ľahšej cesty, vedúcej k deštrukcii samotnej podstaty človeka. Názov „imaginárium“ Terry poňal ako samotnú formu rozprávania. V „imagináriu“ nepotrebujete prísnu kauzalitu rozprávania, aby dávalo zmysel. Preto všetky odbočky len slúžia rozkošatenosti celového obrazu „imaginária“ tohto Imaginária a nemusia byť logickým následkom predchádzajúcich scén fabule. Stavajú len do kontrastu svet nekonečnej imaginácie mierne pošahaného nesmrteľného Parnassa s prísne utilitaristickým svetom hedonizmu Mr. Nicka, aby si divák uvedomil zásadný rozdiel medzi imagináriom a šedou skutočnosťou „reálneho“ života večne sivého a upršaného Londýna. V neposlednom rade tomuto kontrastu slúži aj štylizácia hlavných postáv. Plummerov Dr. Parnassus vyzerá skôr na Gandalfovo dvojča než na bežného anglického dôchodcu, Valentina Lily Cole (krátky exkurz : pozn. č. 1 niektoré modelky vedia hrať, pozn. č. 2 Lily nie je klasicky pekná, ale je úplne netuctová, čo ju i pri minimálnom nalíčení robí neuveriteľne sexi, pozn. č. 3 ako stále hovorím, ryšane sú best) je aj v ošuntených šatách drahokamom prevyšujúcim vystylovaný komparz, dobrácky Anton Andrewa Garfielda ako posol bohov pôsobí pri Tower Bridge ako päsť na oko a Percy Verne Troyera je nekonformný už „od prírody“. Naproti tomu Mr. Nick by zapadol do davu v každej dobe a jeho „inakosť“ si uvedomujeme len z jeho správania. Postavou medzi je Ledgerov Tony postihnutý amnéziou a lavírujúci medzi obidvoma stranami, využívajúc svoj dar reči vo svoj prospech. Odhalenie motívu jeho „voľby“ nie je samotnou pointou príbehu, len dokresľuje možnosť zneužitia daru ľudskej imaginácie, ktoré môže strhnúť do záhuby aj iných. Napokon treba oceniť ako otvorene film končí. Rozhodne to nie je happyend a v tomto musím súhlasiť s Mr. Bluntmanom (áno „středostavovská a měšťácká touha po založení rodiny a pořízení dětí“ skutočne nie je pre Valentinu happyendom, tak, ako nemusí byť nutne zmyslom každého života). A práve preto Dr. Parnassus na konci hovorí, že nevie či sa to skončí happyendom. Pretože ak by príbeh skončil a prestal sa rozprávať, zrútil by sa vesmír samotného príbehu Imaginária. 10/10 () (menej) (viac)
Galéria (79)
Zaujímavosti (19)
- První film Terryho Gilliama od Dobrodružství Barona Prášila (1988), ke kterému režisér vlastnoručně vytvářel storyboardy. (j.o.j.o.)
- Tržby ze severoamerických kin byly 7,7 milionu amerických dolarů, součet těch celosvětových pak dosáhl 61,8 mil. (NIRO)
- Johnny Depp (Tony 1), Colin Farrell (Tony 3) i Jude Law (Tony 2) věnovali své honoráře za pokračování role Heatha Ledgera (Tony) jeho dceři Matildě. (Caszidy)
Reklama