Imaginarium Dr. Parnassa

Imaginárium není nejlepší Gilliam, to ani omylem. Je ale vlastně typyicky Gilliamovský, navíc ale velmi vyzrálý, rafinovaný a v režisérových vizích zachází snad vůbec nejdál. Herecký koncert zde předvádí snad úplně všichni zúčastnění (Plummer je skvostně uvanený, Ledger nevyzpytatelný, Lily Cole skrz na skrz slaďounká, Garfield zase žárlící.. No a Waits? Waits, to je ďábel) a to celé rámuje Gilliamova fantazie, mezí neznající, občas levně digitální, přesto dech beroucí. Z Deppova monologu o smrti mrazí. A Heath ve své poslední roli nezklamal... (14.02.2010)

Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. (13.04.2010)

Přesněji *** + * ( za výtvarnou stránku světa za Zrcadlem) = ****. Gilliamovy filmy mám rád, zejména jeho M.Pythonův smysl života, Zloděje času, Brazil, 12 opic, Krále rybáře a Dobrodružství Barona Prášila. Na Imaginárium jsem se velmi těšil, to je většinou chyba - těšit se příliš, a proto mě nepřepadlo extatické vidění Matky Terezy, anóbrž mě přepadly mírné rozpaky. Zatraceně, herci výborní - zjm.H.Ledger-nechť je mu země lehká -, hudba skvělá, kamera úžasná, svět za Zrcadlem fascinující a Tom Waits v roli Ďábla nemá chybu, jelikož on tím Ďáblem prostě je....tož kde se stala chyba? Já nevím, celé je to nějaké rozklížené a rozviklané, rozbité a mozaikovité, ale to je většina Gilliamových filmů. Možná rozpory, o kterých mluví sám režisér - tenhle film je můj nejdospělejší a současně nejdětinštější...ano, nese autobiografické prvky, všechny mé pády, neúspěchy, boje a touhy....aha, proto ta roztříštěnost. Já jsme z toho prostě janek. Ale úplně špatný není, jelikož mi stále přebývá v hlavě, což blbé filmy nedělají. A svět za Zrcadlem je nádherný, úžasný - připomněl mi vize T.Burtona, ale také animované sekvence pro filmy a seriály s Monthy Pythony. Není divu, když Gilliam nakreslil ke scénáři celou knihu ( Storyboard o 500 stranách...), aby se trikoví specialisti měli čeho držet. Nápad, vystřídat na pozici H.Ledgera (kvůli jeho smrti) ve světě iluzí několik herců, je opravdu vydařený. Asi se bude chtít podívat vícekrát...každopádně další zajímavý Gilliamův zářez do jeho diskografie, pardon, filmografie... (08.08.2010)

Parnassus mě nejprve potěšil, pak zmátl a nakonec vyplivl velice zaraženého a až se to bojím přiznat - zklamaného. Asi už začínám stárnout, ale za celý film jsem nenalezl nic, za co by se dal příběh uchopit - to by však samo o sobě nemuselo vadit, kdyby mě film dokázal absolutně sfouknout silou své fantazie, originality, výjimečnosti... Nic takového se však nekonalo. Herecké výkony herců jsou sice lahůdkové (Ledger, Plummer, Waits...), aranžmá krásné a Gilliamovsky opojné a celé je to stylizováno moc příjemně a vtipně (rozšafnost Waitsova Pana Nicka například), ale jako celek to prostě nedrží, skřípe a zanechává velice nedokončený dojem. 60% (24.01.2010)