Juno: Nezrelá na dieťa

Byl bych moc rád, kdybych se uměl vyjadřovat stejně jako uživatelka Nathalie, která opět svoji libozvučnou češtinou popisuje veškeré moje vnitřní culení nad punkovými divno-pozerskými filmy jako je právě Juno, jako je 500 days of summer, perks of being a wallflower apod. Je to kalkul? Je to vtíravé? Možná, ale rád bych vás upozornil, že dobrá fungující komedie se musí umět napsat a musí se umět natočit. Tyhle věci se moc spočítat nedaj. (17.03.2021)

Před Lítám v tom vzniklo pouhé V tom, ale pokud je vám šestnáct, lítáte v tom vlastně stejně.. Postava Juno si ke mně dlouho hledala cestu, stejně jako celý Reitmanův zpočátku na efekt vykonstruovaný film o obrácení klasického postupu "zamilování - množení" naruby, ale svou civilností a sarkastickou křehkostí to oba nakonec i přes ten nereálně nasládlý pozitivismus dokázali. Tak jsem přemýšlel, přijít za mnou v šestnácti dcera se stejným outěžkem, odejdu do sklepa upilovat hlaveň brokovnici a na zahradě připravím potenciálnímu zeťákovi jámu k věčnému odpočinku na dědečkovu pozemku.. Ale ne, jen dělám ramena - asi bych se zachoval stejně báječně jako otec Juno v podání J.K. Simmonse. (17.06.2011)

Jako jo, je to takovej milej film, ale ze bych z toho byl nak hotovej, tak to v zadnym pripade. Problem je, ze i kdyz se film snazi tvarit desne originalne, tak na nem nic originalniho nevidim. Co se tyce hercu, tak Michael Cera je takovej malej pochcanek, kterej ma problem ze sebe vytlacit i to minimum dialogu, co ma. Garner taky nic moc, moc dobre nehraje a ani nak zvlast hezky nevypada. To Jason Bateman byl aspon sympatak. No a Simmons neni spatnej, jenze uz sem tak nak zvyklej ze Spider-mana, ze neskutecne prudi, takze mi tady nesed. A pak tu mame Ellen Page, ktera je fakt perfektni, akorat obcas sem jeji chovani moc nechapal a tudiz byla misty protivna. Celkove, i kdyz to je prijemne a dobre natocenej film s peknou hudbou a super Ellen, pochybuju, ze si za par dnu vubec vzpomenu, co se tam vsechno delo, navic, kdyz se toho moc nedelo a obcasnej vtipek to nezachrani. No tak po druhym skouknuti jsem se precejen bavil o poznani vic a hvezdicku pridavam. (18.03.2008)

Někdo si usmyslel: "Něchtené těhotenství sice není příjemná záležitost, ale zdravý člověk s chápavým okolím se z toho přeci nesesype a vypořádá se s tím důstojně." "Ba, ba," pokýval jsem hlavou: "to se může stát, ale kde bude to drámo?" V okolních věcech přeci! Bude mě mít rád, i když s ním jsem těhotná a přec po něm nechci, aby se o ono děcko staral? Nechám si jej, potrat či ho věnuji k adopci? A co tamten pár, je dobrý a klapne mu to? Kolem krouží životní osudy lidí, kteří svou duši servírují tak, jako by byli vyzváni na firemním večírku: "Řekněte nám něco o sobě!" Trochu se zajíkají a povídají o všednodenním. Pravdivě, ale nezajímavě... "Hej hola tvůrče, prohláškovat, prohláškovat, hrozí nuda, nejhorší hollywoodská noční můra! Nechť je tedy hlavní hrdinka napuštěna nepřirozeným cynizmem, ať film odlehčí vtipy, provzdušnit, vyvětrat! Aaaa, další pozitivní efekt to má, najednou již nemusí být tvé postavy tak propracované, v humoru se to schová," poťouchle radím. On na to slyší, však v okamžicích, kdy já bych byl cynický, on zcitliví a zase naopak. Cynizmus je to navíc sladký a já nejraději pelyněk. Silné **. (25.03.2010)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)