Mîtobôru mashin

Naštěstí to nebyl žádný druhý Tetsuo, jak jsem se původně obával. Něco si to z něj bere, ale na rozdíl od něj to není jen naprosto šílený experiment, ale dokonce to má i nějaký postupně se rozvíjející děj. Děj, který je sice bizarní, ale ne úplně pitomý - tedy v rámci svého žánru. Takže jsem ochotný částečně odpustit tu z každého záběru vyčnívající lacinost (ze které se režisér snaží udělat přednost, jenže, no... daří se mu to jen někdy, většinou u těch akčních scén a rvaček, ale po stránce kamery a hereckých výkonů...) a dialogy na úrovni pomocné školy. Jenom škoda, že nějaká pořádná atmosféra tomu chybí a tak jsem se spíš bavil u jednotlivých scén (z nichž některé jsou skutečně správně šílené), než celkově. Ale stejně to má něco do sebe a do jisté míry se mi to i líbilo. Jen ne na víc, než na 3* (16.08.2021)

Kill me, please. Cyberpunková pocta raným tsukamotovkám a osmdesátkovým japan shockům; na jednu stranu sice musím souhlasit s tombacem, ke kvalitám Tetsua a nápaditosti Denchu Kozo má Meatball Machine daleko, ale na stranu druhou, tak kvalitní řež plnou poctivého gore a perverzní mutace ´sem už dlouho neviděl! Duo režisérů si jasně užívá nevelký rozpočet do posledního yenu, kamera je fantastická, Issei Takahashi se konečně vykašlal na kapelu a swinguje v roli necroborga a tělní tekutiny nadšeně stříkají do objektivu. Jak málo stačí ke štěstí. Snad jen ta stopáž by mohla být aspoň o dvacet minut karatší... (14.04.2008)

Laciná japonská splatter ujetost, která zaujme snad jen fanoušky šíleností typu Tetsua. Emzáci v ní útočí na lidi stylem vetřelčího face huggera, poté si je přetvoří v agresívní cyborgy a řežou se mezi sebou navzájem. Zběsilosti a nářezovosti Tsukamotova kulťáku Meatball Machine nedosahuje, ale nabídne pár světlých chvilek, především přerod člověka v cyborga a finální mač. Nedoporučuje se divákům, kterým se dělá šoufl z přemíry gore efektů. (09.09.2007)

Je to vlastně Tetsuo(zcela nepokrytě a s respektem vykradený) obohacený o více sci-fi zápletku a slizoidně čvachtající biologický prvek.....Z tohodle tématu se pomalu ale jistě stává zcela svébytný a závažný subžánr, pomocí kterého se japonci nejspíš vypořádávají s náhlou explozí přetechnizovanosti v jejich světě a který jim pomáhá hledat zbytky lidskosti v roboticky blikavém světě monitorů a zástupců či náhradníků člověka, kde se lidské emoce a city stávají stále dražší a ceněnější komoditou, která je ale stále vzácnější................tohle japkotrauma vcelku chápu a držím palce :) ...za mne solidních 70% (03.02.2011)

Roky opomíjeno a s tím možná souvisí i mé nízké hodnocení ... Kdysi by se mi to možná líbilo, ale dnes už to byla fakt nuda. Brutální cyberpunkový splatter tvořený jistě s velkým nadšením. A celé ještě k tomu zaobaleno do romantické zápletky nenaplněné lásky. Šílenost, jak je u Japonců zvykem. Jenom už to není ani vtipné, ani zarážející, ani nijak výjimečné, ani nápadité, a triky ... sice lepší než "terabity digi-dat", ale všelijaký plastelíny, tekutiny, hadičky co kdo z tvůrců asi našel doma v kůlně nebo na půdě (mají Japonci v baráku půdu?? ...). Prostě už to není ono, ale ze jsem rád, že jsem to viděl, ze zájmu a z nadšení ... (10.12.2011)