Fantastický pan Lišák

Lidská zvířata, zvířecí lidé, přičemž zvířata vykřešou v zájmu vyššího (všezvířecího) blaha své zvířecí já, aby to lidem, spoiler, za pomoci dalšího zvířete natřela jak babička paštiku na chleba. Parádní jízda rafinovaného pana Lišáka, paní Lišky, nerudného Jezevce, rudné Vačice a usměrnitelně agresivního Bobra. A když budete někomu chtít ukopnout hlavu, nezapomeňte ho upozornit, že jste lehčí než krajíc chleba. Tím ho zmatete. (22.11.2015)

Tam, kde se současný městský člověk pokouší znovunalézt "ztracený kontakt s matkou přírodou" prostřednictvím hodinové procházky v pečlivě udržovaném parku s barefooty na nohou, aby pak v klidu domova usrkával biočaj u designového stolu z jednoho kusu hrubě opracovaného zkamenělého dubu za sto táců, hledají i hlavní hrdinové snímku ono "wild animal" svého nitra prostřednictvím mimoběžného a přes svou komediálnost trpkého boje s člověkem, kterýžto je po celý snímek nedílnou a nutnou součástí jejich ekosystému, a s nímž vedou válku prostředky, na které nespoutané zvíře - v našem případě mytizovaný vlk - jen bez zájmu na okamžik tiše mrkne, protože zkrátka nejde o svět a problémy, které by s tím jeho měly něco společného. Chytré. Hodina stopáže by stačila. Nejméně zajímavá byla na snímku překvapivě hlavní dějová linka. Ale ten vizuál, dialogy a syrovost schovaná za rodinnou animovanou komedii za to stáli. (11.01.2016)

Fantastický pan Lišák okouzlí nejúžasnějším Morriconeho soundtrackem, který však ve skutečnosti nikdy nesložil. O to se zasloužil k zbláznění chytlavý Alexandr Desplat. A zbytek? Rozkošná animace a starý dobrý Wes, tak jak ho máme rádi. A až u Lišáka si člověk uvědomí, jak moc je u Andersonových filmů zbytečná jakákoliv story. (09.02.2010)

Na Panu Lišákovi je docela pěkně vidět, co se musí stát, aby i širší publikum přijalo a ocenilo Wesovu jinakost, absurditu a (především) nadsázku. To jest vyprávět ve formě, která je k těmto konceptům sama o sobě předurčena. Humor, charakterizace postav, výstřednost, péče o (komický) detail, dětská dospělost a dospělácká infantilie - to všechno (spolu s hereckým a tvůrčím ansámlem) zůstává při starém, jen je to pro mnohé teď nějak mnohem víc stravitelné, neboť je to teď konečně přece "jenom jako", případně "takové milé, pohádkové"... Jak se mi Pan Lišák líbil? Tuze. Smál jsem se, rozplýval jsem se, pochutnal si vizuálně i poslechově (dabing skutečně lahůdkový) a na konci si posteskl, že je film moc krátký (rys společný všem dobrým filmům). Přesto po dlouhé době nedám Andersonovi pět hvězd z fleku, ale snad až po druhé projekci. 80% (21.07.2010)

Nečakal by som, že Anderson staví až na takúto jednoduchosť spracovania, ale prekvapivo mu to všetko vychádza. Žiadny zamotaný dej, dialógy pestré, no priame bez zbytočných filozoficko-dvojzmyselných fráz. Občas nejaké to hluché miesto a klišé v dialógoch zbrdia celkový dojem, no až toľko sa ich nenaakumulovalo. Hudba samotná pridala filmu na percentách, navyše nadabovanie postáv je trefné a účelné. Takže tradícia nepustí a Anderson si u mňa opäť prilepšil o jednu hviezdičku. A ak ďalší jeho film ocením plným hviezdičkovým ziskom, tak bude mať odo mňa ich kompletnú zbierku. 75%. (12.05.2010)