Fantastický pan Lišák

Přistupoval jsem k tomu s velkým očekávání a zhruba první půlhodinku čuměl zcela šokován genialitou podobně jako Lišákův krysí (nebo co to je) kámoš a domovník. Jenže jak už to u mně s většinou animovanch filmů bývá, po zvyknutí si se začnu maličko nudit a pospávat (jsem prostě píčus, v současné době prostě usnu u všeho co není porno nebo perfektní romantika nebo něco absolutně fascinujícího – dvě malý děti prostě dají zabrat a když už je člověk konečně uloží, zbudou mu síly akorát na spánek). Takže ke konci už jsem tak moc nevnímal, ale stejně jsem poznal, že už to není to pravé ořechové jako na začátku. Přesto po viz výše – fascinujícím animáku Mary a Max je to od doby Wall-E nejlepší nehraný film. (01.06.2010)

Já už se ani nedivim, že mě filmy Wese Andersona takřka bezezbytku nedokážou zabavit, abych z toho prostě měl dobrej pocit a dobrou náladu. Nápady mu sice nechybí, hudba tu je parádní a nemůžu říct, že bych se vyloženě nudil, ale on to nějak všechno točí hrozně složitě, těžkopádně a bez jiskry, že to nedokáže vykouzlit obyčejnou pohodovou atmosféru, která by s dobrým příběhem, kerej tu rozhodně je, vedla k zábavě. 3 a kousek * (16.01.2010)

Lidská zvířata, zvířecí lidé, přičemž zvířata vykřešou v zájmu vyššího (všezvířecího) blaha své zvířecí já, aby to lidem, spoiler, za pomoci dalšího zvířete natřela jak babička paštiku na chleba. Parádní jízda rafinovaného pana Lišáka, paní Lišky, nerudného Jezevce, rudné Vačice a usměrnitelně agresivního Bobra. A když budete někomu chtít ukopnout hlavu, nezapomeňte ho upozornit, že jste lehčí než krajíc chleba. Tím ho zmatete. (22.11.2015)

V minulém roce vznikly dvě výborné adaptace dětských knih, kterých se ujali auteurští tvůrci, jimž posloužily k tomu, aby se ve své tvorbě posunuli výrazně dál, aniž by ztratili cokoliv ze svého specifického rukopisu. Spike Jonze ve WHERE THE WILD THINGS ARE dokázal, že nepotřebuje scénář Charlieho Kaufmana, aby se dostal do kůže hlavního představitele a nahlédl do jeho mysli; Wes Anderson FANTASTIC MR. FOX potvrdil, že ho už nezajímají nedospělí hrdinové ocitající se na prahu dospělosti. Pan Lišák totiž primárně neřeší mládežnickou zamilovanost do nevhodné osoby (JAK JSEM BALIL UČITELKU) či problematické rodinné vztahy mezi otcem a synem či bratry (GRÁZLOVÉ, TAKOVÁ ZVLÁŠTNÍ RODINKA, ŽIVOT POD VODOU, DARJEELING S RUČENÍM OMEZENÝM), ale sám se stává otcem, který se musí vypořádat se zodpovědností. Zvolený způsob animace je tím jediným, co zachovává určitou sentimentální nostalgičnost po starých věcech, které jsou ale nenávratně pryč, a žánr bajky zase slouží k vizualizaci mentálních procesů (ehm) hlavního zvířecího hrdiny, což docení především dospělí. Fanoušci Wese Andersona nemůžou být zklamáni, protože zde nechybí nic z toho, s čím si filmy jím podepsané zvykli spojovat (od postmoderního míchání starých a nových prvků přes nápaditě zvolenou hudbu k řešení vztahů mezi postavami), a zároveň by měli být potěšeni, že staré známé je posunuto na novou úroveň. Snad jen ty děti musí vyčkat do druhé poloviny, která je anarchistickou smrští absurních gagů (plných odkazů k filmové historii!), jež ale mají svůj jasně daný řád a smysl. Stačí přistoupit na pravidla hry a přijmout, že k přesáhnutí smyslových a rozumových možností tentokrát nedojde při střetu s něčím bájným a mystickým, ale s "vlastním" druhem. (12.01.2010)

Knížku od Roalda Dahla jsem nečetl, ale Wes Anderson si tu látku musel přizpůsobit, protože film nese jeho rukopis naprosto zřetelně. Ze začátku jsem si říkal, co to jako má bejt? Ale pak se to rozjelo a já jen čuměl, jak moc je ten film hravý a nápaditý. Půlku dojmu z filmu tvoří geniální hudba, která zní jako mix původního Wicker Mana a westernové tvorby Ennia Morriconeho. Prostě fakt jeden z filmů, který vás buď mine a nebo ho musíte milovat. (10.04.2011)