V sieti CIA

Válka studená je válka studená. Mám takovou teorii. Někdo ze scénáristů si oblíbil Mailerova Ducha děvky a podíval se na Kauzu CIA i na Třináct dní. Poté zalezl na dlouho do archivu a vylezl s materiálem, který bylo záhodno přetavit v celuloidový drahokam. Jenže kdosi řekl stop, to je málo pro diváky. A tak vzniklo tohle. Skutečnost je samozřejmě zcela jiná, jelikož jde o (údajně) velmi věrný přepis románu Roberta Littella. Budu-li však ignorovat skutečnost a povedu si i nadále svou, jak mě naučila tato minisérie, tak je to vše stejně pouze o tom jak své dezinformace prezentujete. Pokud dostatečně přesvědčivě, tak je děvka jedna prodejná (aka pravda) na vaší straně. A právě tvůrci mě svými "pravdami" nepřesvědčili. Selhávají totiž v detailech a rozpadá se jim pro ně celek. Všichni Rusové se i v Moskvě vybavují angličtinou. Akorát s nechvalně proslulým hollywoodským (čti směšným) přízvukem navrch (a to i v době nejtvrdšího stalinismu na veřejných místech). Nejinak jsou na tom Kubánci na Kubě atd. Což o to, to je to nejmenší. Ale, že je vše řešeno až příliš efektně a filmově (v negativním slova smyslu), to už na pováženou je. S výše zmíněným Mailerovým životním dílem to srovnávat nebudu, přeci jen takřka tisícistránkový dvojdílný román versus čtyř a půl hodinová televizní produkce, to by nebylo tak úplně fér (i když se to srovnání přímo nabízí). Ovšem s Kauzou CIA to s čistým svědomím porovnám. A vychází mi z toho De Nirův počin ve všech ohledech jako přesvědčivý vítěz. Stihne sdělit to samé v rámci poloviční stopáže a mnohem méně podbízivě. Company je kalkul s velmi proměnlivou kvalitou, který umí svého diváka napnout, místy strhnout a hereckými výkony nadchnout. Pravda, zdaleka ne všemi. Takový Chris O´Donnell sice již není tím tragicky antisympatickým floutkem jako kdysi, ale stále mu do statusu herce něco chybí. Konkrétně charisma a byť i jen špetka talentu. Vzhledem k faktu, že by měl na svých bedrech odtáhnout nějakých dvěstědvaasedmdesát minut je jeho obsazení zarážející volbou. Navíc mu scénář přihrává tak čistě běloskvoucí postavu "ríl emerikn boje" až to bolí. Přesto si dovolím tvrdit, že s tímhle námětem a obsazením se dalo vystoupat o stupeň výše na žebříčku kvality. Nebo možná dokonce i o dva. Co to melu... Nikoli dalo, ale přímo mělo. Stačilo se rozhodnout zda se držet reálné linky "jak to mohlo být" nebo té klasicky atraktivní bez ambicí. Ovšem oboje dohromady v této podobě, bohužel, nefunguje. (05.06.2008)

Tak vydařenou minisérii jsem snad ještě neviděl. Klidně může konkurovat Bratrstvu neohrožených, i když, přeci jen je to trochu něco jiného. Studená válka tak studená, že jsem to cítil po celém těle. Velice se mi líbil Michael Keaton. Takový charakter se tu ještě v jeho podání neobjevil. Naprosto perfektní je vývoj celého filmu. Nejdříve rychlá orientace ve světě "Nemůžeš věřit nikomu", poté adrenalinové akce v Maďarsku a na Kubě a nakonec excelentní a nervydrásající závěr ve stylu "Hon na zrádce vlasti". Kvůli takovým filmům stojí zato žít =) (21.12.2007)

(Zá)važné téma pojaté se zarážející naivitou a neúctou k historickým faktům (vrcholně pitomá je druhá epizoda, které se doporučuji zcela vyhnout). Škoda, že se nám tvůrci nesnaží namluvit, že CIA měla prsty také v Pražském jaru. Nechtěné legrace by bylo ještě víc. I když je tahle historie prohřešků americké zpravodajské služby vyztužena solidní výpravou, (až příliš) přehledně odvyprávěná a s přehledem zahraná (s výjimkou stále stejně bezvýrazného O'Donnella), polopatické podsouvání, jak to hoši američtí s exportem svobody do cizích krajin mysleli dobře, nedává The Company takřka žádnou šanci obstát vedle dospělejších špionážních thrillerů a dramat. Téměř dokonalou antitezi z poslední doby představuje Jeden musí z kola ven, film inteligentní, dlouhý, nepřehledný a vůbec zábavný nikoli tím, jak nám všechno předžvýká, dvakrát zopakuje a navrch podmaluje patetickou hudbou, ale naopak svou uživatelskou nevstřícností, nutící k mnohem aktivnějšímu zapojení do populární špiónské hry „najdi krtka“. 60% (01.08.2012)

První část trilogie odehrávající se v Berlíně rozděleném železnou oponou nastavila laťku docela vysoko. Měl jsem pocit, že jde o minisérii s chytrým příběhem, výborným obsazením, napínavými akčními scénami a velkým rozpočtem, která má tudíž všechny předpoklady pro vysoké hodnocení. Druhá část ale přinesla určité vystřízlivění a při sledování třetí se dostavily nemalé rozpaky, protože dle rozuzlení několik desítek let trvající špionážní hry mají tvůrci o světě špionáže podobnou představu, jakou měl Hurvínek o válce. Historie zná jen dva případy průniku sovětského krtka do CIA. Scénárista si pohrává s myšlenkou třetí nejzáludnější a nejrafinovanější infiltrace, jakéhosi amerického Kima Philbyho (ten má ostatně v příběhu taky svou roli). Samozřejmě, známe jen příběhy odhalených špiónů a nelze vyloučit, že byli tací, kteří unikli pozornosti a v klidu dožili, jenže vyústění zápletky, s jakou tvůrci přichází, je spíš úsměvné. Miniseriál nepředstavuje protipól majstrštykům typu Jeden musí z kola ven (ten tvoří spíš popkornovky typu bondovek nebo Mission Impossible), je spíš důkazem toho, že nestačí jen slibné rozehrání, je nutné zvládnout i koncovku. Za sebe bych podotkl: jeden z největších debaklů CIA - neúspěšné vylodění kontras v Zátoce sviní - nebyl určitě způsobený únikem informací, ale naprosto mylným odhadem nálad kubánského obyvatelstva a selháním analýzy o poměrech a možnostech kubánského režimu. Celkový dojem: 60 %. (14.01.2016)

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám! (03.01.2008)