Hodina obrany

Možná, že ne až tak vyhroceně, ale podobné šílenství mne provázelo od raného dětství až do konce vojny. Tam to bylo samozřejmě poněkud více šikanózní, nicméně přežil jsem.Také jsem si všiml toho neustálého pochlastávání, kterému se pracující lid věnoval opravdu skoro všude. Sovák mi v roli nesedl, zatímco Preiss a třeba nezvykle excelentní Vladyka, to až při vzpomínkách na tu apatii zamrazilo. No, nenapsal to špatně pan Uhde a režisér Dudek bez připomínek, to je tahoun jako vždy. (08.09.2020)

"Plýýýn!" Dám ruku do ohně za to, že Jiří Sovák našel pro svoji postavu předobraz v některém z opravdových vysloužilých lampasáků, s nimiž se v životě setkal, a proto je tak přesvědčivý. A vzhledem k tomu, že s minulým režimem se rád neměl, určitě ho tohle sarkastické třičtvrtěhodinové rýpnutí muselo velmi bavit. Závěr nemá chybu. (12.09.2015)

Drama, tvářící se zpočátku jako komedie, ale postupně houstne v absurdní drama. Jiří Sovák perfektně sehrál zeleného mozka, manipulátora, před nímž se třásli i soudruzi ředitelé. Uhdeho autorství se projevuje i židovským pozadím (Tischerová, Weiss?) a židovskými narážkami. Jinak kromě nebezpečného dědka byl podán i pravdivý obraz socialistického výzkumného ústavu. Kdo nezažil tu dobu, těžko pochopí... (15.08.2011)

"Masku uchopíme za lícnice, tak, abychom hřbety rukou měli proti sobě... zhluboka vydechneme... nasazujeme hezky pomalu... napřed na bradu... Hergot, dyk nemůžu dejchat! " Prvních 10 minut nemá chybu. Sovák je dokonalý. Kdo to nezažil, ten se nepobaví. Do teď si ze základní školy pamatuji ten smrad gumy a zatuchliny z téměř zpuchřelých plynových masek. Bohužel, po vtipném začátku přijde obrat o 180 stupňů, sranda skončí a už se jen melou psycho žvásty, které skončí tak 10 minut před koncem, kdy to zase stojí za to... (08.02.2016)

Zařadí-li ČT do vysílání Hodinu obrany po filmu Noc rozhodnutí (jak se to stalo 15.3.2009), pak očekáváte monotematičnost o neblahé české historii z roku 1939... A ona přichází humoreska Milana Uhdeho odehrávající se v jednom československém socialistickém výzkumném ústavu, kde se vypije nejen dost alkoholu, ale hlavně tam řádí školitel v podání Jiřího Sováka, který slibuje, že udělá pépéčko. PéPé alias protiatomová pyramida skládající se z lidských těl. Kdo nezažil nasazování plynových masek a měření obličeje, nepochopí. Smutnější je, že dnes jsou podobní školitelé, jen s tím rozdílem, že vás neoslovují "soudruhu", ale "příteli" a vypráví vám kompetentně o klíčových kompetencích... "Jsme se zasmáli. Konec nebezpečí. Pokračování příště." (15.03.2009)