Střepy v hlavě

Natočit v dnešní době horror, po jehož konci se nemusíte jít opláchnout od krve, je úmění, o kterém by se dalo říct, že už neexistuje. Jednou za čas se ale objeví exemplář, kterej se snaží o budování atmosféry, strachu a deprese. Tohle je ten případ kde se to daří velice dobře a pakliže si to pustíte ve správnou dobu tak se můžete i docela bát. Film má pěknou kameru, slušnej střih a několik skvělejch momentů. (26.06.2009)

Zvítězil jsi a já se vzdal. Přesto jsi od této chvíle také mrtvý - mrtvý pro svět, pro nebe, pro naději. Existoval jsi skrze mne. A v mé smrti vidíš v tváři, která je tvá vlastní, jak dokonale jsi zavraždil sám sebe -- Edgar Allan Poe --. Tento týden jsem viděl dva filmy, které se dotknou tématů zrcadel, dvojníků a autonehod, spojených se smrtí. Ten první film nese název Zrcadla, kde se duše mrtvé dívky mstí za svou smrt a druhý film je Chrysalis, kde se setkáváme z dvojníky a taky se smrtí. No a dnes je to film Střepy v hlavě ve kterém jsou dvojníci vystupující ze zrcadel. Spojit tyto tři, v celku průměrné filmy, v jeden celek možná by z toho byl dobrý, až nadprůměrný horor. Gina McVey ( dvojrole - Lena Headey ) v tom má zmatek a bylo docela zajímavé sledovat jak se její osud vyvine. A hlavně, kde je druhá Gina ? Asi nejlépe vystihuje tento film úvodní citát od E. A. Poa. (19.02.2011)

Mé první setkání s Ellisovou tvorbou pro mne bylo docela překvapení. Podle ohlasů na internetu jsem se dozvěděl, že někteří vlastně ani moc nechápou o čem ten film je a já si říkám proč? Nenašel jsem zde žádnou zmatenou pointu, příběh navíc není zrovna originální, ale přesto velice slušně natočený. Je sice pravdou, že zůstane několik nezodpovězených otazníků, ale pokud u sledování filmu neusínáte, tak přece nelze přehlédnout vodítka, které nám tvůrci nabídli. A že jich bylo. Francouzsko-anglická spolupráce přinesla kýžené ovoce a pokud se nebude The Broken srovnávat s Mirrors (oba filmy toho mají společného opravdu málo) může si ho nezaujatý divák v klidu užít. Dopomohla k tomu skvěle vybudovaná atmosféra, detailní flashbacky (i když se několikrát opakovali) a ani herecké výkony nejsou k zahození. Navíc jak Lena Headey, tak Michelle Duncan „stojí“ za zvýšenou pozornost (především u pánů). (15.12.2012)

Audiovizuální courák, který se vleče z Hlaváku do Berouna hodinu a půl. Normálně se jedná o hezkou cestu, ale pokud stavíte u každé boudy, tak se stává unavující a to i přesto, že okolí je stále hezké. Škoda, že Ellis nenašel nějaký zrychlující prvek, protože i přes krátkou stopáž se Střepy občas táhly. To sice zachraňoval výborný scénář a skvělá Lena, ale ani to nepomohlo zaplnit ta hluchá místa. Škoda. 60% (01.08.2013)

Že mám slabost pro americké horory (ano, vím, že není) s dobrou kamerou, typickými lekačkami a předvídatelnou pointou není žádná novinka. Logika místy skřípe, ale i tak - v posledních pěti letech nebylo ticho snad nikdy tak tíživé, Lena Headey je hezká skoro jako Jennifer Connelly a závěrečné zacyklení je fajn. A že má Sean Ellis talent se ví už od Cashbacku. (21.03.2009)