Noční vrátný

Lylyana Kavany mi ako rejza hovori uplne hovno /fakt, nekecam/ a film je to pre mna len podpriemerny. Dirk Bogarde /Smrt v Benatkach, Victim/ mi do roly nacistu nepasuje ani omylom /taky Welles alebo Marlon Brando uz boli ovela lepsi filmovi nacisti, v roli Himmlera mi smakoval aj Donald Pleasence/. Asponze Sarlot Ramplyng /Vanishing Point/ bola vyborna, ale film ma len podpriemerne kulisy a pomerne nudny pribeh : 30 % (06.02.2016)

k filmu som sa dostal prostredníctvom titulnej fotografie Charlotte Rampling v nazi uniforme hore bez, tá ma úplne dostala a dlho dlho som sa k filmu dostával. Night Porter je veľmi zvláštne natočený (ani nie že zvláštne, skôr nešikovne) natočený na tú dobu fascinujúci námet- aké je puto medzi tyranom a jeho obeťou? oceňujem kontextovú odvahu že sa pustili do holokaustu, ktorý je v podaní Cavani trochu romantizujúci (alebo low budgetový) , každopádne scény ako balet, spev Rampling v titulnom kostýme, či záver ako od Truffauta si budem veľmi dlho pamätať. má to atmosféru, ale gule vám to neodtrhne. (03.08.2013)

Bývalý důstojník SS pracuje jako noční vrátný v hotelu. Píše se rok 1957. Jednou se v hotelu konají operní vystoupení a spolu s dirigentem přijede i jeho žena. V té Max pozná Lucii, krásnou židovku, do které se jako dozorce v koncentračním táboře zamiloval. Jejich láska trvá stále a v současné době jsou ohroženi na životech oba dva. Zejména od tajné nacistické organizace, která sdružuje a ochraňuje bývalé esesáky. (17.10.2020)

"Musíme zjistit, jestli toto všechno naši nepřátelé už ví nebo se mi podařilo dostat do archívů před nimi." Bylo zajímavé sledovat, jak si fašisti našli cestu ke svým spořádaným životům po válce, ale i pohádka o zamilovaném náckovi a hravé židovce mě svou zvrhlostí bavila. A určitě by mě to bavilo mnohem víc, kdyby to bylo přímočařejší, což by se dalo zajistit vystříháním asi tak hodiny baletu a opery. (27.03.2018)

Na Il Portiere di notte jsem se velmi těšil kvůli tématu, o němž jsem zahlédl zmínku: propojení nacismu a sadomasochismu v prostředí koncentračního tábora. Doufal jsem v alegorii společnosti, která po rozpadu starého řádu a institucí hledá své nové útočiště v „hierarchii neodpovědnosti“ a podřízení, v němž je veškerá odpovědnost na bedrech rozkazujících a rozkazy přináší ohromnou jistotu a klid. Noční portýr ale takový docela není, setkávají se v něm po více než 10 letech dva „milenci“ z koncentračního tábora a dochází k reflexi jejich dřívějšího vztahu, větší roli než onen sadomasochismus ale hraje láska, a jejich příběh je spíše dokladem možnosti vzniku silných pout mezi vězni a vězniteli, popř. toho, že nejsilnější mezilidské vztahy vznikají za nestandardních okolností, kdy před sebou lidé nevidí žádnou budoucnost. Noční portýr je tak filmem zabývajícím se poměrně neobvyklým vztahem a do jisté míry (dis)kontinuitou společnosti před a po válce, v neposlední řadě je též filmem velmi zručně natočeným, s výbornou hudbou a krásně stylizovanými hudebními / tanečními vystoupeními (obzvláště těmi z tábora!). (20.04.2008)