Cesta

Tolik mi po shlédnutí filmu chyběly barvy, že jsem musel jít ven na slunce a pokochat se krásou přírody. Tón všech barev z filmu zmizel a vy už od počátku jste v depresích stejně jako hlavní hrdinové McCarthyho knihy Cesta. Skvěle adaptováno a vy nemáte téměř co vytknout. Trošku mě mrzelo, že se víc nehrálo s napětím. Zatímco u knihy se mi zastavovalo srdce na několika řádcích stránky, ve filmu to napětí uteče velice rychle a jste už v další kapitole dlouhé cesty. A já jdu ven se zase kochat barvama. (27.02.2010)

Jeden z najdepresivnejsich filmov, aky som kedy videl. Je monotonny a neodporucam ho sledovat ak ste zrovna unaveni, lebo da sa pri nom bez problemov zaspat. Nie je to akcny thriller, kde by jedna akcia vystriedala druhu a divak by sa uz pomaly prestal bat o hlavnych hrdinov, lebo z kazdej slamastiky by sa dostali von vzdy len o vlasok, ale je to skor psychodrama na zamyslenie o tom, ako by sme sa zachovali my, keby sme dopadli tak, ako hlavni hrdinovia. Chceli by sme vobec zit dalej v takom depresivnom svete bez nadeje? (12.08.2013)

Říká se člověk člověku vlkem a v tomhle případě to platí dvojnásob. Minimalistická sonda do života dvou cizinců bez domova, kteří hledají nejenom cestu na jih, ale i jeden k druhému nedopadla úplně nejhůř. Vlastně dopadla nad očekávání výtečně. Snaha užívat si malé věci utopené v provazcích deště, jež smývá krev na cestě. Oba pronásledování stínem minulosti stejně tak jako přízrakem budoucnosti. Všechno je lží, jen smrt je skutečnou. John Hillcoat namíchal atmosféru z níž je cítit, že i kyslík musí být řidší. Předkládá obrazy, které divák znalí předlohy poznává, ale ve filmové řeči nemají až takový tah na bránu, jaký má ona literární předloha, což může být ve výsledku na škodu. Nicméně je to podívaná intimní a podobně depresivní jako předloha, což se v tomhle případě velice cení. Navíc má Hillcoat jedno eso v rukávu a tím je dokonale padnoucí hudba Nicka Cavea. (05.03.2010)

Postapokalyptický film dle stejnojmeného románu od Cormaca McCarthyho The Road za kterou obdržel prestižní Pulitzerovu cenu, vypráví příběh bezejmeného otce s jeho synem o jejich společné cestě, zničenou krajinou a městy plných nástrah, kde každodením chlebem je strach i hladovění a boj o holý život je již běžnou rutinou. Film bez větší akce, který těží z výborného prostředí, dialogů mezi otcem a synem, atmosférou a nutí diváka zamyslet se nad základními prioritami lidských hodnot a zhýčkanosti z moderní doby. Cesta snímek, který předčil mé očekávání a vyplnil přesně to co jsem čekal od The Book of Eli a to doslova. Perfektně ztvárněná krajina, nenásilně vykreslená postapokalyptická atmosféra a výborné herecké podání, vše dokresleno příjemnou hudbou od Nick Cave a Warren Ellise. 90 % (08.06.2010)

Opojně pomalé, beznadějně depresivní, se všemi odstíny šedé, špínou, kterou nesmyjete a vizí před níž nelze utéct. Hillcoat zahalil Ameriku do nejponurejších barev a zadaptoval McCarthyho knížku s takovým důrazem, že začnete ve sklepě vršit zásoby a učit se střílet z luku, stahovat místo filmů králíky a hledat nejrychlejší cestu k nejbližšímu krytu. Mortensen je sázkou na jistotu, Kodi Smit-McPhee je příjemným překvapením, ale klobouk letí k nohám Hillcoata, který publikum válcoval už v Proposition. Apokalypsa, ze které běhá mráz po zádech. Řemeslo, které hřeje. A film, jenž nutí k zamyšlení. (15.01.2010)