Posedlost

Totální kopírák Hitche, včetně hudby, kterou měl na starost dvorní Hitchův skladatel Bernard Herrmann, který rok před uvedením snímku zemřel. Film táhne dolu hlavní postava Cliffa Robertsona, která je neuvěřitelně nesympatická a jeho herectví prázdné a nudné. Závěr potěší, ale tipl jsem ho dlouho dopředu, takže žádné překvapení. De Palma opět potvrdil, že jako režisér je neskutečně nevyrovnaný. Má na svém kotě řadu kultů, ale také řadu kravin. V tomhle mi trochu připomíná Joela Schumachera. (08.01.2020)

De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. (29.05.2023)

Úvodní a závěrečná dvacetiminutovka nemají chybu, to mezi nimi se sice trochu vleče, ale rozhodně ne tak, aby člověk zíval nudou. Trochu mi chyběly některé typicky depalmovské věci (ani ty dlouhé záběry tady nebyly pořádně dlouhé), ale také nijak zásadně. Zamlžená a jakoby snová kamera se mi líbila moc a stejně tak i Herrmannova hudba, s níž si maestro skladatel sice moc práce nedal (prostě se vykradl až hanba), ovšem na působivosti jí to neubralo. (05.04.2013)

V komentáři k tomuto filmu samozřejmě nejde nezmínit Hitchcocka. Inspirace jím je jasná, zdvojení osob je jak vystřižené z Vertiga, osobně se mi líbil způsob nasnímání a Hermannova hudba. V čem ale tenhle film výrazně oproti své inspiraci pokulhává, je tempo. Vlastně od vyústění původního únosu se film neskutečně vleče a aspoň náznak atmosféry mu dodává jen hudba. Takže ve výsledku hezky nasnímaná, hezky zahraná (myslím hudební složku) nuda. (24.09.2016)

Brian De Palma jako by Alfredu Hitchcockovi z břicha vypadl. Jako ve většině prvních Brianových filmů je i zde znát Hitchův vliv ve větší míře, než je zdrávo. Upřímně, očekával jsem trochu silnější thriller, jako ty co režisér tvořil v pozdější době, ale dostalo se mi slušného thrillerového dramatu s převýbornou hudbou a několika dobrými okamžiky. (29.10.2011)