Posedlost

Úvodní a závěrečná dvacetiminutovka nemají chybu, to mezi nimi se sice trochu vleče, ale rozhodně ne tak, aby člověk zíval nudou. Trochu mi chyběly některé typicky depalmovské věci (ani ty dlouhé záběry tady nebyly pořádně dlouhé), ale také nijak zásadně. Zamlžená a jakoby snová kamera se mi líbila moc a stejně tak i Herrmannova hudba, s níž si maestro skladatel sice moc práce nedal (prostě se vykradl až hanba), ovšem na působivosti jí to neubralo. (05.04.2013)

De Palmova variace na Hitchcocka u které jsem skoro do konce věřil, že to bude o hvězdičku víc. Hlavní hrdina před lety přišel o milovanou ženu i dceru při nepovedené záchraně rukojmích. A po letech potkává ženu, která by jako z oka vypadla jeho zesnulé manželce a znovu se zamiluje. De Palma byl v roce 1976 ve formě nastartované Carrie a má tady bezchybnou "hitchcockovskou" kameru, hudbu i lokace. Debutuje tu ještě relativně mladý Lightgow, díky šarmantní Bujoldové funguje i ta romantika, jen Robertson se svým zasmušilým, bezvýrazovým obličejem to zazdívá. Problém je, že obě věci co mě napadly se ukázaly jako pravdivé, navíc finále (nůžky, letiště) nepůsobí napínavě, ale směšně, což by se u Hitchcocka rozhodně nestalo. SPOILERY!!! John LIghtgow se svou krysí tváří je jasný záporák celou dobu, za to De Palma nemůže. Ale to že je dívka hrdinova dcera je jediné logické vysvětlení, jen jsem čekal že to tak nebude. Když se ukáže že ano, ta incestní love story (spali spolu?) působí zpětně opravdu nechutně. (29.05.2023)

Čudujem sa tomu, že je tento výborný thriller Briana De Palmu u nás takmer neznámy. Obsession je film, pri ktorom tuhne krv v žilách a úplným právom sa začal po uvedení filmu De Palma prirovnávať k Hitchcockovi. Film samotný silne evokuje myšlienky na Vertigo a v kľúčových scénach ma dokázalo mraziť presne tak, ako pri pozeraní Vertiga. Už počiatočné zábery na kostol, prerývané hudbou maestra Herrmanna (jeho posledná kompozícia) sú dychberúce a spolu s nasledujúcou scénou "ako vo sne" dávajú divákovi predzvesť toho, že má do činenia s výnimočným filmovým dielom. Kamera ako taká sa Vertigom dosť inšpiruje, čo vidíme na použití rôznych filtrov, avšak zároveň je v tomto smere aj dosť inovatívna. Kým Hitch vo svojej dobe používal prevažne nájazdy, De Palma v kľúčových scénach ohromuje diváka kombináciami nájazdov a zoomu. Kritiku môžem vyniesť snáď len z hľadiska scenára, v ktorom bohužiaľ divák nie je ukrátený určitých vsuviek a barličiek, čo je síce bežné pre takmer všetky novšie filmy, avšak ja mám rád skôr staršie filmy :) Každopádne, ak máte možnosť, vrelo tento film odporúčam. Svojim stvárnením sa jedná o poctu a hlbokú poklonu žánru, ktorá nemôže uraziť ani zarytého milovníka klasiky. (20.05.2005)

De Palmova pocta mistrovi hororu! Hitchcock je v tomto Brianově snímku zcela nepokrytě cítit na každém kroku – počínaje námětem filmu, výborně budovanou stísněnou atmosférou a celé to korunuje hudba Hitchova dvorního skladatele Bernarda Hermanna. Takže měl-li být někdo následovníkem Alfreda Hitchcock, pak jedině Brian De Palma! (22.05.2013)

De Palmova hitchcockovská variácia na Vertigo. Zsigmondova kamera a Herrmannova krásna hudba presne imitujú Hitcha. Je to síce o kúsok slabšie než iné jeho hry na majstra napätia (Sisters, Body Double), ale stále je to príjemná štylizovaná pocta a zábava zároveň. Príslušnosť k Vertigu reprezentujú: hudobný motív, posadnutosť nahradiť stratenú osobu inou, kamerový „vertigo-efekt“ (dolly zoom na letiskovej hale) a záverečná rotácia kamery okolo postáv. 3,5* (22.03.2021)