Moje srdce pochovajte pri Wounded Knee

Veľmi zdarilý film o posledných dňoch indiánov vo voľnej prírode. Chytať kone v ohrade rezervácie a vo voľnej prírode, to je veľký rozdiel. Náčelník Sediaci býk to vie a bojuje o indiánske územia pokiaľ sa dá. Isté je, že ich dni sú zrátané a v rezerváciach ich nečaká nič dobré. Takmer v každom filme s indiánskou tématikou nechýba Wes Studi a v malej úlohe sa objaví aj tu. Celkovo veľmi vydarená produkcia od HBO, ktorá ponúka úplne iný film o indiánoch na aké sme boli doposiaľ zvyknutí. Je tro dráma o indiánoch, ktorí prišli o to najcennejšie.... pôdu, slobodu a indiánsku hrdosť. Film 80%. (26.07.2010)

Sám filmy, které se zde na čsfd označují jako westerny, příliš nemusím. Stačí ale málo, a když se to natočí dobře, může to být klidně o gay pornu a stejně mě to bude bavit sledovat. Tento film totiž má výbornou atmosféru, má spád...má dokonce zajímavý děj a snaží se být především čistě historický. Není ani tolik o drsných koltech a jejich vážných řečích. Je prostě o tom, jak to tenkrát bylo a popravdě mi z toho bylo docela smutno. Takže i emoce tento film měl. Měl prostě všecko, co správný film má mít. Dokonce i zbytečně natáhlou délku měl, jak už to bývá zvykem. Nicméně mě ale zaujal a po historické stránce mě dost poučil. Když si s tím člověk dá práci, tak klidně i TV film může být parádní. Tenhle je jeho zdárným příkladem. (14.07.2010)

Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“. (21.08.2010)

Jedná se v prvé řadě o historický film, nedočkáme se tedy zobrazení indiánských tradic, kultury a spirituality, jako v jiných novodobých indiánských filmech. Zde vidíme snahu o pokud možno maximálně objektivní pohled na události předcházející nechvalně proslulému masakru u Wounded Knee. Určitě stojí za zkouknutí a je škoda, že takovéto filmy nevidíme v kinech. (07.09.2007)

Povedená rekonstrrukce "domestikace" amerických indiánu. Američané tehdy s původními obyvateli zacházeli jako náckove s židy v době své největší slávy. Snímek se mi dost líbil. Není mnoho filmu, které by líčily tuto část dějin indiánu. Herci v rolích indiánu skvělí, náčelnicí opravdu uvěřitelní s autentickým vzevřením. Cosi přes 80% to bude. (13.07.2010)