Cesta do lesa

Já mám pro Vorla prostě slabost, ať už je doopravdy blázen, nebo to jenom fikaně předstírá. A z tohoto výchozího postoje jsem mu ochotna prominout takřka cokoliv, ALE: 1. Je mi líto, že ačkoliv "bojuje za správnou věc" (rozuměj tak nějak se v některých věcech nalézám), tak se ve filmu pořád vyskytují věci, u kterých je mi trapně, že se na ně musím dívat. 2. Je mi líto, jak správně postřehla moje sestra, že zakládá humor některých scén jen na tom, že někdo řekne sprosté slovo. Pak nechá pauzu na smích. A pak to slovo někdo řekne znova. No jako bezduché děcko. Co se mi zase ale vážně moc líbilo, že se rozhodl dát na pozadí bouři. (14.06.2013)

Cesta do lesa je pěkný film se sympatickými herci. Taková pohoda, nenáročná, bez stresu a napětí, která se tak hezky vine celou stopáží. Mladej Vorel předvedl poprvé dobrej výkon a Polívka zase po delší době chytil dobrou roli. Krásná Anička Linhartová také působí přirozeně a předvedla slušný výkon. Ke všemu lesní tématika je originální a sedla mi. (24.12.2013)

Na týhle cestě jsem se cítil o něco líp, než na agresivním proticivilizačním tripu z města. I přesto, že je ten film přesně o ničem a všechny náznaky příběhu jsou dost děravý / zbrklý. Každopádně jako sonda do života lesní komunity, v níž je každá postavička tak trochu hardcore, funguje film dobře. Neglorifikuje, nezesměšňuje, nepoměřuje. Vztahy a názory všech jsou přesně tak vřelý / amorální / umělý / milosrdný / naivní, jak to zrovna jejich aktéři vnímají a potřebujou, na základě čehož se rovněž mění a kolidujou. Je to až s podivem, jelikož u Vorla jsem byl zvyklej na třeskutý (byť výstižný) karikatury charakterů. Tady jim podobnej přístup pomáhá k sympatický přesvědčivosti. A lesy máme rádi! (28.12.2019)

Vorlovo rozvláčné vyznání lesní přírodě v neuspořádaném poeticko - halucinogenním duchu. V lese se nehlučí, nekouří, nepožívají se alkoholické nápoje a chodí se jen po vyznačených cestách. Když tohle všechno poctivě dodržíte, čeká vás ve čtyřech ročních období setkání s osudy postav, z nichž některé nepostrádají nezaměnitelný autorský rukopis. Svéhlavá a prostořeká dívka Anyna (Anna Linhartová) jako zarytá ekoložka a vegetariánka jako jedna z mála postav nevykazuje Vorlovu typickou stylizaci, ale ostatní už víceméně ano. Počínaje mladým, hodným a perspektivním revírníkem Ludvou Papošem juniorem (Tomáš Vorel ml.), přes vidláckého traktoristu Ludvu Papoše seniora (Boleslav Polívka), zkušeného lesního správce Cvrka (Jiří Schmitzer), který v zájmu zachování pořádku v lese udává, jeho asexuální dcera Lída jako uvědomělá učitelka (Marie Štípková) a městskou rodinkou Maráků, frčící na tripu, konče (Tomáš Hanák + spoluautorka scénáře Bára Schlesinger). V postavách je celkem přehled, (ne)jsou přehrávané a až příliš se od nich očekává, že budou třeskutě vtipné, což nejsou. Film totiž jako by třeskutou komedií ani nechtěl být a skloubil v sobě několik žánrů najednou. Od ekologické agitky až po rodinné drama. V dějových liniích, jimž chybí silnější, rozvrstvené a důslednější uchopení, se povětšinou řeší vážné problémy. Od drog až po těhotenství nezletilé dcery. Jenže každý náznak nějakého vyhroceného problému jde hodně do ztracena. Najednou střih a jsme v jiném obraze, v jiné scéně a už se to předchozí v podstatě nijak neřeší. Tahle těkavá nedůslednost se filmu moc nevyplácí. Oproti tomu se film hodně vyjadřuje obrazem. Dobré vedení kamery má vedle pěkného vizuálu také přednost vtáhnout diváka do jednotlivých ročních období, z nichž se perfektně přenese poetická nálada každého z nich. To má za následek, že pouze takto film vychází divákovi vstříc. A k mání jsou i působivé scény a zpomalené záběry z lesního prostředí. Film je po technické stránce velmi solidně zpracovaný. A pozornému divákovi jistě neujde režisér Tomáš Vorel v miniroličce hospodáře na tancovačce. V revíru jsem sice nezaznamenal větší škodnou, ale zvýšený výskyt lýkožrouta měl za následek rozežrání filmu do neuspořádaného celku, a tak nezbývá než s dovolením Josefa Cvrka použít jeho ve filmu několikrát použitou hlášku: "Tak tohle jsem ještě nežral". A do tohoto lesa zavítat. 60% (21.07.2013)

Tomáš Vorel pozřel několik houbiček a výsledkem je Cesta do lesa. Po filmu jsem si připadal jak zdrogovaný. Vadilo vám ekologické poselství v Avatarovi? Až uvidíte Vorlův počin, tak se Cameronovi ještě rádi omluvíte. Krom toho hlavní hrdinka, co vypadala jako Merida z nedávné pixarovky, mě štvala po celou dobu. (12.09.2012)