Hobit: Neočakávaná cesta

Je to nadpriemerný dobrodružný fantasy film od Petera Jacksona. Má iba priemerný príbeh o Hobitovi Bilbovi, ktorý je síce spokojný so svojim bezstarostným životom, ale aj tak prijme ponuku stať sa členom výpravy skupiny trpaslíkov na čele s uznávaným vodcom Thorinom a výpomocou čarodejníka Gandalfa, aby došli až k ďalekému kráľovstvu Ereboru, ktoré kedysi patrilo trpaslíkom, ale kvôli mimoriadne nebezpečnému drakovi, ktorý si ho privlastnil o neho prišli. A tak ich na ceste čaká plno dobrodružstiev, ale aj problémov, za ktoré môžu hlavne agresívni škreti. Spracovanie nie je zlé, hlavným problémom je tu rozhodne samotná zápletka, ktorá nepôsobí práve najatraktívnejšie. Síce chápem, že je to adaptácia knihy, ale predsa len toto univerzum pôsobí na pomery žánru celkom zaujímavo a preto ma mrzí, že hlavná pozornosť je venovaná práve skupine trpaslíkov, ktorá u mňa nemá väčší potenciál. K nim som si nedokázal vytvoriť žiadny vzťah, sadlo mi jedine to priateľstvo medzi nimi a Bilbom a navyše celá táto fáza putovania vlastne ani neponúkne nejaké lepšie dobrodružstvá, mal som pocit, že sa tu toho vlastne ani tak moc nedeje, jedine sekvencia s glumom je trochu zaujímavá, inak vôbec nič, čo by stálo za pozornosť. Ale zase celé sa to nesie v takej príjemnej atmosfére, postava Bilba tomu dodáva zaujímavý náboj a čo je hlavné, ani na okamih som sa nenudil, prešlo mi to až prekvapivo rýchlo, čo ma vzhľadom na tématiku a dĺžku veľmi prekvapuje a tak síce si ma to moc nezískalo, ale aspoň sa na to dá bez problémov pozerať. Akcie je tu priemerné množstvo, ale moc ma nezaujala. Je síce očakávane veľkolepá, prehľadne natočená a technicky veľmi dobre zvládnutá, ale obsahovo to išlo mimo mňa, nesadli mi lokácie, chýbajú lepšie nápady, ale aj celé tie situácie za moc nestoja, takže väčšinou ma akcia vôbec nezaujímala. Herecké obsadenie je celkom slušné, Martin Freeman v hlavnej úlohe, k tomu Ian McKellen ako Gandalf, v malej úlohe poteší Cate Blanchett, ale inak ma väčšina postáv moc nebavila, keďže ich tvoria hlavne samotní trpaslíci a z nich za niečo stojí iba Richard Armitage v úlohe ich vodcu. Réžia a technická stránka sú na pomery žánru očakávane veľmi kvalitné, ale predsa len by som uvítal zaujímavejšie lokácie a hlavne v reálnom prostredí, z tohto jednoducho neustále cítiť tú umelosť. A hudba mi tu prišla až prekvapivo nevýrazná. Takže nie je to zlý film, pri správnej nálade sa na to dalo pozerať, ale som rád, že som ho nevidel ako prvý diel z tejto trilógie, keďže pokračovania sú podstatne lepšie a tak by som sa im pravdepodobne vyhol. 60% (03.01.2015)

Příjemná návštěva v oblíbeném prostředí. Minimum překvapivých momentů - nejen proto, že jsem četl knihu - celá skladba dění a spousta příchozích momentů je prostě osvědčených a známých nejen v tomto universu. Rozhodně žádná prohra, obavy jsem měl ještě o něco větší, ale nakonec jsem spokojený, jak to dopadlo. Peter Jackson je (v megalomanii a míře CGI) trochu jiný, než před dekádou, ale pořád mne baví. Protože své řemeslo umí. Potenciál, že další díly budou růst, tu je velice slibný. LoTR laťka však zatím odolává. (14.12.2012)

Není to taková pecka, jako Pán prstenů, ale to asi nikdo nečekal. Filmu příliš nesluší pomalá expozice s "rámováním ze současnosti", která Hobita natahuje o dobrých 30 minut a dlouho trvá, než cesta konečně započne. Postavy z původní trilogie tu působí spíše nadbytečně a nové jsou zase málo prokreslené. ALE je z toho cítit ta pravá atmosféra a druhá půle graduje takřka dokonale. A i přes ty nedokonalosti je prostě hrozně fajn být zpátky ve Středozemi. Těším se na další díly. (11.12.2012)

Tak už jsem na tom byl taky, a to v hustomegakrutopřísném imaxovém třidé balení. Přiznávám, že 3D je tomto filmu opravdu trochu přebytečný nadstandard a soudím, že v 2D bych si z filmu odnášel totéž (zatím jsem smysluplné 3D zažil u hraného filmu dvakrát, a to v Beowulfovi a přes výhrady k filmu jako takovému v Pocahontas - é, pardon, v Avataru). Tož k filmu. Není to špatné, to je třeba říct hned na začáku. Přesto - je to hrozně nevyvážené, vedle sebe stojí scéna takřka geniální a scéna zralá na vyříznutí z filmového pásu dřív než bude promítnuta. Rozčleníme si to. Co se mi líbilo: Prolog starého Bilba byl úchvatný, útok Šmaka neviděného byl režijní lahůdkou (překrytí papírového draka ohněm). Docela pěkný byl i příchod trpaslíků k Bilbovi a začátek cesty. Vyloženě mňamózní byl Glum, jak po stránce serkisovské, tak má naprosto skvěle napsané veškeré dialogy. Dost se mi líbila i scéna v Roklince, kde Gandalf říká, že na sílu Zla by se neměla nasadit ještě větší síla, ale že daleko lepší jsou drobná dobra v životě. Takový protiklad k vytloukání všech klínů klínem (Střílí se na americké škole, jak to "vyřešíme"? Vyzbrojíme učitele. Skutečně železná logika...). Co mi vadilo (něco víc, něco míň): Zpívánky. Trpaslíci prosím. Ale když byli u skřetího krále, říkal jsem si "doufám, že nezačne zpívat." Bum a je to: "Ha my zlí skřeti si je uvaříme lalala" nebo co to tam pěli. Stejně disneyovsky jako zpívání působí většina akčních scén. Naprosto tomu chybí šťáva, spíš to připomíná atrakce v Disneylandu, když utíkáme před skřety, skáčeme pro můstcích, propadáme se a to všechno tak, aby pod námi vždycky bylo něco na co dopadneme. Pokud už se mydlíme, není vidět, kdo do koho mlátí, když padáme ze skály, letí pod námi orel, každá skála končí ostrým výběžkem, na jehož špici stojí poslední strom. Hrdinům nikdy vlastně nic skutečně nehrozí, není třeba se o ně bát. Těžká deusexmachinovitost. Uprchneme z jednoho nebezpečí, hle, za pár minut jsme v Roklince. Lehneme do jeskyně - hned padneme do skřetí pasti. Prakticky nic se ve filmu neděje přirozeným vývojem. Na tom je vidět ten rozdíl mezi Pánem prstenů a Hobitem. V PP sice hrdinové taky většinou utekli z pasti, ale divák aspoň trochu cítil hrozící nebezpečí. Kdyby to bylo v jednom uzavřeném filmu, nebylo by to tak markantní, ale když se materiál roztáhne na 3x3 hodiny a začne se hrát na osudovost a epičnost, tak to mlátí přes oči. Zkrátka si nemůžu nevšimnout, že jaksi ubývá filmařům schopnost odvyprávět příběh s tím, co je pro něj důležité a vynechat, co je zbytečné. Potřeboval by takový Kubrick k odvyprávění stejného příběhu tolik prostoru? Nakonec se přikláním ke ***, ale ještě není vše ztraceno. Šmak se totiž probouzí a s ním i naděje v lepší část cesty tam :) (22.12.2012)