Misia na Mars

Ženy jsou prý z Venuše a muži z Marsu, ale už to asi neplatí. Všechno je jinak a Mise na Mars to odhalila. Nebylo to nějakým obzvlášť zábavným způsobem, ale o nějakou tu interesantní myšlenku se přitom dalo zakopnout a mně bylo příjemné, že jsem se přitom mohl setkat se slušným zástupem známých hollywoodských kosmonautů. Přesto si s šestiletým předstihem odvážně dovolím prorokovat, že v roce 2020 si nebudou Emeričané takhle rozverně poletovat na trase Země - Mars. (27.04.2014)

Toto scífko si spíš hraje na hledání původu vzniku života, což pak příliš nedotahuje, než na nějaké to reálné cobykdyby při objevování Marsu. A to je trochu zklamáním. Úplně cítíte, že z té kovové obří hlavy šlo vytlouct víc. Zvlášť, když to měl v ruce Brian De Palma. A opět je to snímek, z kterého si nyní populární Marťan krapet uždibl. (06.10.2015)

Při sledování tohoto SF jsem levitoval podobně jako hlavní hrdinové. Jenže zatímco oni levitovali mezi Marsem a Zemí, já levitoval mezi nadšením a znuděním. Nadšením proto, že příběh je brán velice vědecky, skoro jako by to byl hraný dokument BBC. Opravdu velká pečlivost se tu věnovala technické stránce letu na Mars i jeho průběhu. Jenže na druhé straně tu je taky neustále se opakující motiv rodiny a zázemí kosmonautů, následně převedený v sebeobětování a vůbec ten americkej patriotismus třepetající se vlajky. Odporně sentimentálně vlastenecká hudba neustále ruší a zahrabává jakoukoliv i trochu vypjatější scénu. Když v půli umře jeden z hlavních hrdinů při dosti dramatické situaci, je vám to úplně putýnka. Ve srovnání s dalším marsovským filmem toho roku Rudá planeta to vyjde vlastně na stejno, i když trochu jinak. Tady se stejně jako tam nezdrželi hloupých řečí a taky si nijak moc nepropracovali scénář, ale přeci jen tu jsou trochu víc realističtější v provedení techniky nebo postupů (i když, všeho s mírou, že) a navíc to není tak zábavné. Stejně jako tam se ani tady nepovedl konec. Tady ještě asi mnohem víc. Pár logických kiksů už neřeším (viz doplnění kódu DNA lidí, který se od DNA mimozemšťanů lišil jako DNA lidi od DNA opic). No nic, přesto se na to podívat dá, přestože pointa je dost pitomá a vzhled mimozemšťana naprosto magorskej. (14.01.2007)

Film plný hvězd a to ať už před kamerou nebo za ní. Výsledkem je ale bohužel pouze průměrný sci-fi snímek. Částečným zklamáním byla poměrně nevýrazná hudba Ennia Morriconeho. Brian De Palma si prostě nevybral správný příběh. S takovýmto ansámblem bych se opravdu nezlobil, kdyby se rozhodl převést na filmové plátno třeba některou z knih A.C. Clarka, či jiného klasika žánru. (14.12.2009)

Ako sci-fi vcelku obstojné, zaujímavá myšlienka, pekný vizuál. Ako film De Palmu ťažké sklamanie. Jeho rukopis sa stratil v červenej pustine Marsu. Takže to budem hodnotiť ako sci-fi oddychový kúsok pre priemerne náročného diváka. Slávni herci asi pri scenári netušili, že z toho bude sklamanie. VIDENÉ ZNOVA 12/19: Tak musím skonštatovť, že už aj tá Červená planéta bola lepšia. Slabé dialógy, naivne zobrazení... nebudem spoilerovať, v podstate celé na smiech. Ale stále ide o slušné guilty pleasure s pekným vizuálom, kde charakteroví herci hrajú postavy napísané pre béčkarov. (24.07.2009)